Po vzoru Robinsona
Když Putinovo Rusko přepadlo Ukrajinu, hledal se viník. Najít ho v Putinovi bylo příliš jednoduché, primitivní – v duchu odsouzení „primitivního antikomunismu“, jak se o něm mudrovalo v minulých dobách. Na vině není Putin, nýbrž Západ, který neprojevoval Rusku a jeho bezpečnostním zájmům dostatečný respekt.

Státy respekt buď mají nebo nemají. Pokud ho mají, vyslouží si ho nějakými vynikajícími úspěchy. Je celkem jedno, v jakém oboru. Kromě zbraní (které jak se ukazuje jsou horší než ty konkurenční) nemá Rusko nic co nabídnout, leda přírodní bohatství. Výtěžek někdo ukradne, tak to chodí kromě Ruska i v rovníkové Africe. Kde je důvod k respektu k zemi, která neumí vyrobit budík?

Načež vypukla válka (Putinem zaviněná) a Rusové ji vedou groteskně špatně – chce se říci, kdyby to nebyla taková tragédie. Už je to nevýhra, po žádosti Finska a Švédska o vstup do NATO diplomatický a politický debakl, experti nevylučují ruskou prohru. A zase tu jsou ty starosti! Už ne, že se neprojevoval dost respektu. Jsou starosti, aby se Rusko necítilo ponížené!

Ono ale už je ponížené, ponížilo se samo sebe agresí, ponížilo se lživou propagandou, ponížilo se chováním armády vrahů, zlodějů a násilníků. Objevila se nová vina Západu, je tu nová báchorka, učeně se tomu říká narativ. Už ne absence respektu, která vede k agresi. Západ je tentokrát vinen tím, že ponižuje agresora, který si zjevně při agresi nabíjí hubu.

Nebylo by načase s tím přestat?

Když Robinson ztroskotal, udělal si seznam dobrého a špatného. Bylo by dobré s chladnou hlavou se pokusit o něco podobného. Jako laický pozorovatel to vnímám takto:
Oba soupeři, Rusko a Ukrajina, jsou z jednoho těsta a budou se rvát bez ohledu na ztráty. Jeden i druhý jsou jako můj pes rotvajler Bart, už je na psí pravdě boží: ten když se rval, žádné sankce na něho neplatily. Rus toho sankcemi nenechá a Ukrajinec výhrůžkami a tlakem taky ne. Ta válka musí zamrznout a bude pak pokračovat do aleluja, sny o Ukrajině v EU jsou nereálné.

Můžeme se bavit o tom, zdali Rusko zaslouží nebo nezaslouží respekt a jestli mu hrozí nebo nehrozí ponížení. Jedno je ale jisté: zhroutily se všechny naděje, že se Rusko v dohledné době stane standardním členem světového soužití států, které spolu a vedle sebe žijí, spolupracují, obchodují, pošťuchují se a někdy i trápí. Snažilo se sto let a vždycky marně. Vždy to byla, je a bude říše zla, a je třeba se proti ní obrnit, jako je Izrael obrněn proti antisemitskému arabskému moři kolem sebe. Ukazuje, že to technicky možné je. Budujme masivní obrannou armádu, postavme štít proti letadlům a raketám. Vlády svobodného světa nechť slavnostně uzavřou přísahu, že nehodlají a nikdy se nepokusí vpadnout do Ruska – každý útočník by tam dopadl tak, jak dopadá teď Rus na Ukrajině. Jsou z jednoho těsta. Je třeba zbrojit, cvičit, neúčinné a nás zničující sankce potichu odvolat a Rusa hlídat jako nebezpečného šílence. Jímž je.

Tak nějak mi vyšel rozpis po vzoru Robinsona.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Sucho? Mokro!

Trochu zapršelo, ale po vodě už není ani památka. Nemusím po procházce pejskům čistit tlapky. Leda…

Leda když se zastavíme v Oáze klidu. Tam jsme s Ljubou zřídili tůňku. Třebaže je teď všude sucho, v tůňce se voda drží, sice ne na plném stavu. Aby se Nora mohla napít je v ní vody dost, i Gari si přijde na své. Jedna jako druhá vlezou do vody po bříško.
To je keců a to je ksichtů, když je honím v sezóně dešťů a bahna do sprcháče v garáži, to se ofrňují, když je oplachuju vlažnou vodou! Nemá smysl jim to připomínat. Vím, co mi řeknou:
To je něco jinýho.

Čtěte neff.cz.