Nepřeji si býti chráněn
Už je to tady. Tak dlouho jsem si dělal legraci z toho, že jsem plešoun a jakožto plešoun si zasluhuji ochranu, a groteskní vize se stala skutečností. Čtu, že jakýsi vyhozený plešoun zažaloval v Anglii svoji firmu, že byl v zaměstnání kvůli pleši předmětem harašení. Nakonec se tím zabýval soud a ten shledal, že „existuje souvislost mezi slovem ‚plešatý‘ a chráněnou charakteristikou pohlaví na straně druhé“ a že tudíž je to podobné, jako když má někdo narážky na dámská prsa.

Zde, slavnostně, před čtenáři a před otevřenou skříní prohlašuji, že nikdy a za žádných okolností si nepřeji býti chráněn soudní mocí před někým jiným, než před podvodníky, násilníky, zloději a vrahy. Nepotřebuji ochranu pleše, neboť se domnívám, že ani ona, ani já jako její nositel ochranu nepotřebujeme a kdo kvůli pleši utíká k soudu, je idiot a soud je dvojnásobný idiot, když se tím zabývá.

Je už taková doba, poznamenaná neurotismem, doba ve které existují zvrhlé pojmy jako je bezpečný prostor. Ve skutečnosti je to jen rozsévání nenávisti. Vzpomněl jsem si na svého tatínka. K jeho hodně raným dílům patří kniha pohádek Omyl růžového stařečka. Napsal ji ještě za první republiky, pak se za ni styděl. Četl jsem ji jako kluk a líbila se mi a on mi řekl, že jsem blbej. Ale ty pohádky jsou fakt pěkné. V jedné popisuje válku malých proti velkým. Že ti pod metr padesát se začnou rvát s těmi vyššími. No a je tam dvojice otce a syna, synek je s malým otcem na jedné straně, ale najednou vyroste, přesáhne metr pade a je na straně druhé!

Je pouze otázka času, kdy šiřitelé dobra a architekti bezpečných prostorů takovou válku vyvolají. Už jich rozpoutali hodně.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Nora a metr

Nora nemá ráda od svého štěněcího věku ráda ocelový svinovací metr. Teď si uvědomuji, že její vztah k metru skládacímu anebo textilnímu pásmu neznám, zato ten k ocelovému metru je naprosto záporný. Vypadá to, jako by ji někdy někdo v dětství tím metrem změřil obzvlášť útrpným způsobem, já to rozhodně nebyl a Ljuba taky ne.

Malý Eliášek má k metru pozitivní vztah. Hráli jsme si spolu a každé moje druhé slovo znělo: dávej pozor, aby ses neříz! Vycházím z předpokladu, že nejlépe se člověk naučí se neříznout tím, že se řízne. Nora to vše pozorovala z velkého povzdálí oken podezíravým.

No a když se říz, její pohled byl vítězný: Copak jsem to neříkala, že to tak dopadne?
Já také, Noro, já také. Ale my lidé se musíme naučit s metrem na tomto světě žít, nemůžeme se mu vždycky jen vyhýbat, jak to děláš ty.

Čtěte neff.cz.