Tanec mezi vejci
Jako chvályhodné ocenila většina komentářů seriózních médií středeční rozhodnutí vlády požádat o dvouletý až tříletý odklad embarga na ruskou ropu. Jedná se o novém evropském balíčku protiruských sankcí a embargo na dovoz ropy v něm nechybí. Už teď se netají skepsí Maďarsko i Slovensko a ukrajinský ministr zahraničí Kuleba už dopředu označil disidenty za komplice válečných zločinů.

Chladnou hlavu je třeba zachovávat i za války. Za předpokladu, že svobodný svět je odhodlaný se bránit, avšak nemíní překračovat hranice EU a NATO (ostatně tím postojem usvědčuje válečného zločince Vladimíra Putina ze lži), nezbývá mu než uvalovat sankce a všemožně pomáhat zemi napadené agresorem. Všechno má ale svoje hranice. Kdyby ekonomické sankce měly ekonomicky ochromit a politicky následně destabilizovat ony země svobodného světa, Vladimír Putin by tím dosáhl přesně toho, čeho dosáhnout chce. To by si měli političtí jestřábi uvědomit a měl by to vzít v úvahu i pan Kuleba, jakkoli lze okolnostmi ospravedlnit příkrost jeho rétoriky.

Takže česká vláda doporučuje něco mezi přijetím sankce na ropu a jejím odmítnutím. Je to takové, jako kdybyste přistoupili k hulvátovi mordujícího někoho slabšího a řekli mu:
„Ty ošklivý, nech toho a nebo ti za dvě hodiny dám pár facek.“
Je směšné si myslet, že Rus bude poctivě pumpovat a dva tři roky čekat, až mu EU řekne: „A šmytec, my už vozíme ropu z Kataru.“

Málo platné, ať se to komu líbí nebo nelíbí a ať to vyznívá nebo nevyznívá cynicky, ale podpora Evropy Ukrajině může pokračovat a k něčemu vést, jen pokud Evropa zůstane silná.

Až bude po všem, a kéž by to bylo co nejdřív, můžeme spřádat úvahy o slabomyslnosti energetické politiky diktované fanatickou levičáckou ideologií enviromentalistů, kteří udělali z energetiky náboženství, uhlí a jádro poslali do pekla, větrníky a soláry instalovali na oltář, aby se daly vzývat jako svátost, a zadem natáhli roury do Ruska, aby bylo čím topit a svítit a na co jezdit. Dokud se následky tohoto kontinentálního zločinu nepodaří aspoň trochu odčinit, budeme muset tančit mezi vejdi a český nápad „facka ano, ale až za dva tři roky“ do této disciplíny patří.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vymňouknutí

Nebudu psát Odcházení po vzoru Václava Havla. Vymňouknutí je ten správný titul pro dnešní absurdní drama. Nastalo za slunného rána. Ljuba odjela do práce, je pořád zarýmovaná a tak spím s pejsky v pracovně – a deku jsem dal větrat na balkon. Poté jsem se odebral s pejsky na obvyklý okruh.

V bodu obratu, tedy na nejvzdálenějším místě, se spustil déšť a provázel nás až k rohu naší ulice. Poté ustal a vysvitlo sluníčko a smálo se mi po zbytek dne.

Deka nebyla celá mokrá, on ten balkón má převis, ale ze čtvrtiny by se dala ždímat. Vymyslel jsem chytrost. Natáhl jsem do chodby olejový radiátor, přes něj položil dřevěnou mřížku, kterou používáme, aby psi neutíkali z patra do přízemku, na to položil deku, vše vyfotil a poslal příteli Jiřímu Knéblovi.
Vzápětí se Jiří telefonicky ozval. Měl z mého neštěstí upřímnou radost, ale protože je přítel, hned nabídl pomoc: prej abych to naložil do auta a dovezl k němu a že strčí deku do sušičky.

Jéžiš! Dyť my máme taky sušičku! Zrušil jsem chytrost, deku nacpal do sušičky a za hodinu byla použitelná. Teď ještě něco udělat, aby se o tom nedozvěděla žena, to by bylo řečí! Hlavně to nenapsat do Hyeny, někdo by mě prásknul. To bych to vymňouk!

Čtěte neff.cz.