Středula a podivné existence
Jako o možném kandidátovi na úřad prezidenta republiky se intenzivněji začalo o Josefu Středulovi mluvit poté, co byl znovu zvolen do čela Českomoravské komory odborových svazů. Výrazně ho podpořil i současný prezident Miloš Zeman. Ostatní kandidáty označil za výsměch a podivné existence. Doporučení od Zemana by mohlo a nemuselo být polibkem smrti a každopádně by záleželo na soupeřích. Kdyby se počet „podivných existencí“ zastavil a zůstalo při aktuální nabídce těch, kdo kandidaturu již potvrdili, bez šance by určitě nebyl.

V pozadí stále zůstává Andrej Babiš. Ten rozpoutal bizarní billboardovou kampaň, kdy „tváře z lidu“ sdělují obyvatelstvu, proč bylo „za Babiše líp“. Kampaň je to bezesporu nápaditá, svědčí o tom fakt, že o ní každý mluví, většinou posměšně. Ale mluví. Otázka zní, kam směřuje. Může cílit jak na dosažení prezidentského úřadu, tak na podzimní malé volby a možná i na příští velké parlamentní volby, vzhledem k turbulenci doby mohou blíž, než bychom čekali a chtěli. Pokud cílí na Hrad, můžeme čekat ještě nechutnější příval lží a podpásových úderů, než jakým Miloš Zeman opakovaně získal své voliče.

Ve sféře spekulací se vznáší eventuální kandidatura Petra Fialy. Za vhodnou ji pokládá politolog Petr Sokol, za nejrozumnější variantu by ji bral i Jan Bureš a nejsou to zdaleka ojedinělé hlasy. Zatím se ale neventiluje otázka, která by nutně vznikla, kdyby Fiala opravdu kandidoval. Kdopak by byl premiérem místo něho? ODS je z Pětky nejsilnější strana. Opravdu silná je ale jen jako součást pětikoalice. Fiala svými osobními vlastnostmi a politickým umem umí udržovat iluzi soudržnosti Pětky. Možná, že někdy z ODS by to dokázal taky, ale opak je pravděpodobnější. Vůdci jednotlivých partají Pětky jsou v roli premiéra (premiérky) těžko přijatelní ostatním členům Pětky, ale problémy by nastaly s odezvou ve veřejnosti. Pokud by tedy Fiala zamířil na Hrad, nastala by šachová partie Miloše Zemana a na výsledky jeho šachových partií zatím vždycky Česko doplatilo. Někdo by panu Fialovi tedy měl říct: dyť ze Strakovky je taky pěknej výhled...

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Dnes ne o psech

S Jiřím a Radkem chodíme cvičit tai-ti do tělocvičny školy ve Zvoli. V úterý nás trénuje Tomáš Veselý, ve středu a čtvrtek cvičíme sami, blbějc a zato úporně. Jiří dojíždí do Zvole z Oleška autem a cestou mě nabírá a vrací domů.

Tak tomu bylo i minulý čtvrtek. Toho dne jsem šel cvičit se zesílenou výbavou, kromě cvičebních bot jsem vzal i notebook a brejle, abychom mohli podle videa pilovat detaily sestavy 74 forem. Cvičení skončilo, po nás nastoupila dámská skvadra cvičenkyň jógy, načež mě Jiří Knébl dovedl domů.
Okamžitě jsem postrádal brejle. Volal jsem Jirkovi, byl ještě na cestě. Byl tak hodný, že zastavil a prohledal auto. Nic nenašel. Vzal jsem své auto, dojel do školy, vyrušil jogínky a šmejdil po tělocvičně a šatně. Nic. Brejle zmizely. Zkoumal jsem chodník a vozovku v místech, kde Jiří parkoval a kde mě u nás před domem vysazoval. Nic.

V pátek a v sobotu jsem sestavu cvičil doma na terase ve fuseklích (je dřevěná a fusekle pěkně kloužou), ale v neděli jsem si řekl, že si dopřeju botky. Mám kung-fu botky, koupil mi je k Ježíškovi synek David. No a v jedné z nich vězely ty brejle.
Hned jsem Jirkovi volal, jestli zná písničku „malé kotě spalo v botě“. Znal ji. Ale o brejlích v botě nevěděl. Neodpustitelná to nevědomost!

Čtěte neff.cz.