Poláci na slovenském nebi
V pátek v Bratislavě jednali polský a slovenský ministr obrany a na závěr oznámili, že Polsko je připraveno svými stíhačkami chránit nebe nad Slovenskem. Logika je v tom, že Slováci přecházejí z MiG-29 na americké F-16, ale ty jim dorazí až v roce 2024. Do té doby tedy budou zaskakovat polské F-16. Je to další rozumný krok a zároveň i lekce pro nás. Slováci si velmi rychle a s pozitivním výsledkem odbyli základnovou debatu, zatímco u nás jsme se ji ani neodvážili doopravdy otevřít. A ne snad, že by naše proruská pátá kolona byla slabší než ta slovenská! Stačilo si v pátek poslechnout další výlev exprezidenta Klause na CNN Prima News o tom, jak ta válka na Ukrajině není česká, abychom věděli, jak to s pátou kolonou je.

Podstatné ale je, co bude dál. Slováci jsou na čekačce na F-16. My máme se Slováky dohodu o společném vzdušném prostoru pro naše letectva. Patrolovat nad nimi ale budou Poláci. Je to groteskní vysvědčení pro naši minulou akviziční politiku: disponujeme hezkými hračkami jménem Gripen, které se výborně hodí na slavnostní průlety při kladení věnce u pomníku Neznámého vojína. Když ale jde do tuhého, tak Slováci zřejmě soudí, že bude líp se spolehnout na F-16 polského letectva.

Ze Slovenska tedy přišla dobrá zpráva, raději bych je slyšel z Prahy. Například, že se akvizice budou koordinovat – jak se Slováky tak i Poláky, když už se s Maďary nedá počítat. Dosavadní akviziční politika mnoho základu pro optimistická očekávání nenabízí, ale ani dobrá překvapení nejsou vyloučena. Zvlášť když podle počtu pravděpodobnosti se šňůra chyb musí jednou přerušit!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Problém s čmeldou

Nora dovede být velmi razantní k pejskům, kteří si před ní lehnou na záda a odhalí bříško. Jinak je opatrná, psy obchází a blíží se k nim zezadu. Odpoledne jsem přišel domů a našel jsem ji v předsíni. Důvod byl prostý. V obýváku vedle jejího křesílka ležel na zádech čmelda a neuměl se obrátit na záda.

Bylo nutno podniknout několik opatření. Především jsem vypustil Noru z domu. Poté opatrně čmeldu nabral a vynesl ven a položil na kytičku a s omluvami a přáním všeho dobrého jsem se vzdálil.

Následovala nejtěžší fáze procesu: přesvědčit Noru, že dům patří do čmeldafree zone a je tudíž možno se vrátit do křesílka snít o tom, jak jednou přepere toho největšího a nejkousavějšího psa.

Čtěte neff.cz.