Úvaha neaktuální
Moje úvaha se neopírá o žádný situační zvrat, nicméně popud má. Je to neuvěřitelně nestoudný produkt Institutu Václava Klause, podepsaný patronem a Jiřím Weigelem s titulkem Stěhování národů vyvolá problémy vždy – víme to? Text otiskly Lidové noviny a srovnává se v něm fungování německé menšiny v naší zemi. Ta bohužel sehrála krajně neblahou roli – v poslední fázi mnohasetletého bezproblémového soužití, která vyvrcholila přimknutím k agresivnímu nacionalismu Adolfa Hitlera a po prohrané válce vyhnáním do Německa. Srovnávat tyto jevy je metodicky absurdní a hlavě je to očividně věrolomné, ba servilní putinovské propagandistické ofenzívě.

Otazník na konci titulku tohoto padoušského textu se snaží otupit nejostřejší námitku – že nevíme, jak dopadne tato válka, kterou rozkázal Vladimír Putin a o níž Václav Klaus tvrdí, že je zástupná. Stále pravděpodobnější je nasazení atomových zbraní ve snaze dokázat převahu poté, co si takzvaně klasické ozbrojené síly Ruska uřízly před žasnoucími zraky okolního světa ostudu. Co bude potom tuplem nevíme, takže opravdu nemá smysl uvažovat o tom, jak změní poměry v Česku masivní nápor žen, které sem utekly s dětmi, aby je Rusové neznásilnili a v krajním (častém a kombinovaném) případě nezavraždili. V té neaktuální, Klausem vyprovokované, úvaze se vracím do předválečné doby.

Meli jsme zkušenosti jak s Rusy, tak Ukrajinci. Pokud jde o mě, viděl jsem jedny i druhé. Nepamatuji jiné Rusy, než turisty, v přijatelných mezích sebevědomé na hraně arogance, jinak bezproblémové. Ukrajinci, které pamatuji, u nás pracovali a mnozí dosud pracují – leckteří odjeli domů bojovat. Sepnulo mi to až pod vlivem ošklivosti nad Klausovým nehorázným textem. Copak v Rusku nejsou muži, kteří by chtěli živit rodinu kupříkladu na stavbě v zemi, která by je platila z jejich hlediska naprosto nadstandardním způsobem? Jak to, že chudobní Rusové netáhnou na západ za prací? Že je to daleko? Že neznají řeč? To je ruština tak jiná než ukrajinština? Turci postavili poválečné Německo. Bez Filipínek by si kleklo zdravotnictví Západu. Jugoslávců bylo za Tita všude plno. Kde byli a kde jsou pracující Rusové?

Zde podotknu, že za první republiky (kterou si idealizujeme zejména my, co jsme se narodili po válce a vyrůstali jsme v oparu mýtických vyprávěnek rodičů a prarodičů), za té první republiky se tisíce Čechů chovaly jako Ukrajinci a chodili takzvaně na práci do Německa a do Francie a jistě i jinam. Viděl někdo z nás na stavbě pracujícího Rusa?

Já ne. Ukrajinců mnoho, pravda, většina byli lemplové a muselo se na ně zhurta, ale někteří byli pracanti k pohledání. Rusa nevidět.

Třeba to nic neznamená. Třeba jsou doma ve své dřevěnici spokojení a pravoslavný bůh jim to přej. Jen mě to tak napadlo na pozadí šíleného Klausova textu.

Dodám, že na rozdíl od něho se Ukrajinců nebojím.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Problém s čmeldou

Nora dovede být velmi razantní k pejskům, kteří si před ní lehnou na záda a odhalí bříško. Jinak je opatrná, psy obchází a blíží se k nim zezadu. Odpoledne jsem přišel domů a našel jsem ji v předsíni. Důvod byl prostý. V obýváku vedle jejího křesílka ležel na zádech čmelda a neuměl se obrátit na záda.

Bylo nutno podniknout několik opatření. Především jsem vypustil Noru z domu. Poté opatrně čmeldu nabral a vynesl ven a položil na kytičku a s omluvami a přáním všeho dobrého jsem se vzdálil.

Následovala nejtěžší fáze procesu: přesvědčit Noru, že dům patří do čmeldafree zone a je tudíž možno se vrátit do křesílka snít o tom, jak jednou přepere toho největšího a nejkousavějšího psa.

Čtěte neff.cz.