Taste colty!
Nečekejte v následujícím textu ani nástin nějaké racionality - je to jen reakce žasnoucího laika na něco, co četl v médiích. Česká zbrojovka už před časem oznámila, že koupila americkou zbrojovku Colt a o Velikonocích jsme si vykoledovali změnu názvu České zbrojovky Group na Colt CZ. První laická reakce – zatím jsme byli svědky, že zahraniční společnosti kupovaly naše fabriky a teď, jak (zase jen laickým okem nazíráno) je to opačně.

Česká zbrojovka vznikla v roce 1936 v rámci příprav na válku s Německem – založena byla v Uherském Brodě, co nejdál od ohrožených hranic. Už při stavbě se dbalo na válku – aby byla co nejhůř rozpoznatelná z letadla, měla vypadat jako vesnice a nechyběl v ní falešný kostel. Její slavná éra začala po válce. Vznikly tu světově unikátní konstrukce – na bázi samopalu vzor 48 vznikl slavný izraelský uzzi, skvělou pověst si dodnes drží samopal vzor 61 Škorpion, řada skvělých konstruktérských počinů je dlouhá. Ve Spojených státech zahájila CZ produkci už v roce 2019. Konstrukčně, výrobně i ekonomicky je firma zřejmě úspěšná. Teď by se ale měla trochu projevit v oblasti vztahů s veřejností. Přece jenom je vnímána jako součást rodinného stříbra. Zvlášť v současné hodně napjaté doby by bylo dobré mít jasno. Když v roce 1991 získal Volkswagen 30% škodovky a v roce 2000 ji získal celou, nepřejmenoval ji. Tady je to – samozřejmě v jiných měřítkách - opačný proces, naše firma získala věhlasnou firmu americkou, aa převzala na sebe její jméno. Zdráhám se to jakkoli komentovat, ale divné mi to je a rád bych znal vysvětlení. Už proto, že jsem majitel pistole vzor 75, zakoupenou přímo v Uherském Brodě. Ta teď čeká v mé trezorové skříni, až bude ještě hůř než je a pak ji vytáhnu a dám si ji pod polštář.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jaký byl mazanec

Velikonoční mazanec byl skvělý. Ljuba ho přinesla z práce, sice vysvětlila, jaká byla jeho geneze (jistě složitá, ve studiu se točí seriály a filmy, nepečou se tam mazance), ale na tom nesejde, mazanec byl po všech stránkách, vzhledově i chuťově, skvělý. Zakrojil jsem ho hned o Velký pátek, trochu s nejistým svědomím. Netuším totiž, jaké jsou zvyklosti kolem pojídání mazanců.
Že jde o boží trest mě napadlo hned, když se ukázalo, že na podlaze jsou drobečky. Svátky skýtají příležitost k relaxaci, nikoli vytírání podlahy kvůli mým drobečků, takové je resumé toho, co jsem musel vyslechnout.

Ráno o Bílé sobotě jsem šel do kuchyně s radostnou vizí mazance předchozího dne okuseného a aférou s drobečky okořeněného. Leč, kde je, předmětný mazanec?

Nebudu skrývat pravdu. Gari sežrala mazanec. Celý, na posezení. Utrousila drobečky a já za ně byl sprdnut. Nepukla, chvála bohu, Možná, že ve svátcích božího umučení a vzkříšení jsou hříšníci pod nadzemskou ochranou. Tohle nevím. Jedno je ale jisté. Na další mazanec si musím rok počkat.

Čtěte neff.cz.