Do skleněné koule
Hranice dohodnutých pravidel Roman Joch zveřejnil v Lidovkách úvahu o obnově velkoruské říše. Trefně tam poznamenává, že po druhé světové skončilo v Norimberku a Tokiu na šibenici několik desítek politických a vojenských činitelů přesně za to, co právě koná Vladimír Putin na Ukrajině. Správný postřeh, s tou poznámkou, že se šibenice v dohledné době nerýsuje, přinejmenším pro něho. Nepřicházejí jen špatné zprávy. Znovu se děje to, co už několikrát v moderní historii, jakmile se Moskva dopustí nějakého zločinu,Západ to v důsledku posílí. Blokáda Berlína a puč v Československu vedly ke vzniku NATO. Účast na Korejské válce podpořila znovuvyzbrojení Západního Německa. Nakonec i srpen 1968 zvýšil ostražitost Západu a ve zbrojních závodech pan Sověti zkolabovali. Totéž sledujeme v těchto dnech. Kdo by před týdnem čekal, že Zelení budou v Bundestagu tleskat Scholzovu oznámení, že se masivně navýší vojenský rozpočet? Evropská unie zavřela své nebe nejen ruským dopravním letadlům, ale i tryskáčům boháčů a Turecko uzavře Dardanely a Bospor ruským lodím. Matka všech sankcí, vyřazení ze SWIFT, udeří na klíčové ruské banky a v hledáčku je i banka centrální s devizovými rezervami. Situace je nepředvídatelná z toho důvodu, že logický smysl ukrajinského zločinu není žádný, leda ona Romanem Jochem avizovaná obnova velkoruské říše a to je též zcela iracionální projekt. Stát se může doslova cokoli, Putin dokonce hrozí atomovými zbraněmi. Státy svobodného světa podporují Ukrajinu až na samu hranice dohodnutých pravidel. To hlavní pravidlo je prosté, žádný přímý vojenský zásah mimo území NATO. Budoucnost ukáže, zda je nebo není dobře, že se svobodný svět této dohody drží. Jenže dodržování dohod je zakódováno v pomyslné DNA svobodného západního světa, proto je tak úspěšný, dobře se v něm žije, včetně putinovských poskoků, kteří diktátora vytlačili na vrchol pyramidy moci a teď už na něho nedosáhnou a on tam je a zjevně přišel o rozum.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Hra o plachtu

Chvilkami svítí sluníčko, zahrada je už plná kytiček (pod borovicí se nám letos rozprasily sněženky, pravila moje žena, poetická duše), je čas na zahradničení. K důležitým pracovním nástrojům patří plachta – slouží ke shromažďování oodpadu, plachta poté budiž proměněna v balík, ten nacpán do kufru auta a dovezen ke kontejneru.

Po použití dlužno plachtu složit. Ve dvou je to hračka, v jednom trochu potíž, zvlášť když fouká vítr. Nebo když je poblíž Nora a to je skoro vždycky. Když se totiž začne u nás na zahradě pracovat, Gari odchází do domu na svoje křesílko, kdežto Nora pomáhá. Například tím, že hamtá v plachtě.

Včera foukalo, skládal jsem plachtu, Nora hamtala – tu mě napadlo, že bych ji mohl vmanévrovat do užitečného postavení – aby mi plachtu zatížila!
Postřehla bohužel, že by mohla být užitečná. Postřehla… a odešla, zanechavši mě větru a plachtě.

Čtěte neff.cz.