Čekání na masakr
Hnutí ANO sněmovalo a výsledky nepřinesly překvapení. Andrej Babiš neměl protikandidáta, nicméně z 95 přítomných 6 hlasovalo proti a 13 se zdrželo. Prvním místopředsedou se stal Karel Havlíček, kdežto Alena Schillerová, mnohými pokládaná za šéfovu pravou ruku, je pouhá místopředsedkyně. Skandál kolem samochvály na Instagramu ji odstavil od přímé šéfovy přízně. Micméně úplná nuda to nebyla. Babišova kandidatura do prezidentských voleb je otevřená. Sám Babiš se jednoznačně nevyjádřil, udělá to podle svých slov v září. Pokud by nechtěl do voleb jít sám, ANO postaví silného kandidáta.

A tu to máme. Silného kandidáta by ANO potřebovalo v obou variantách. Kdyby Babiš kandidoval, stranu by musel vést někdo jiný. Naskýtá se vize žertovné situace: někdo jiný, třeba Havlíček, by se stal šéfem strany, Babiš by kandidoval… a nezvítězil. Co by bylo potom? Havlíček by rezignoval a ohřátou židli podsunul pod zadek neúspěšnému exšéfovi, aby se znovu stal šéfem? Asi ano, ale komická situace by to byla.

Druhá varianta, podle mne rozumnější: Babiš si podrží své jisté v čele strany, která rozhodně není na kolenou a naprosto není bez perspektiv: pokud Pětka bude pokračovat ve stylu ministra Válka, předčasné volby s její pravděpodobnou pekelnou porážkou jsou velmi pravděpodobné. Nicméně prezidentské volby budou. Kdo se tedy stane tím silným kandidátem?

Ono je to jedno, protože silný kandidát vysunutý hnutím ANO do popředí má šanci na vítězství jako sněhová koule v pekle. Těch třicet procent hlasů má Babiš a ne ANO. Jsou tu precedenty, Miloš Zeman v prezidentských volbách dostal nadpoloviční většinu hlasů, kdežto strana Zemanovci v posledních volbách jichž se odvážila obdržela v roce 2017 pěkných 0,36% hlasů. Tak zle by ANO asi přece jen nedopadlo, ale o 30% bez Babiše by se mu mohlo jen zdát.

Takže zatím klídek, do záři času dost. Strana zraje, profilují se zajímavé osobnosti, jako Patrik Nacher a Ivo Vondrák. Pro prezentaci budou mít prostor už tento týden. Pětka bude usilovat o ztrátu posledního zbytku sympatií úporným prosazováním nenáviděného pandemického zákona a až se na řadu dostane projednávání rozpočtu, to teprve nastane masakr!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Případ unaveného banánu

Poslední banán z trsu bývá unavený. Znáte to. Nechcete být hamoun a sníst poslední banán v košíku a nakonec banán zvadne a zčerná a není k jídlu. To se onehdy v pátek takovému banánovi stalo. Svléknul jsem ho tedy z jeho ne moc lákavé a už ne moc žluté kůže, nakrájel na kousky a nasypal Garině a Noře do misek. Přiběhly. Garina okamžitě banány ze své misky zblajzla, Nora ale k nim opatrně čichla a odešla. Toho Gari využila, přiskočila k její misce a pustila se do žrádla. V hlavě jí ale šrotovalo: vždyť je to vlastně husný! S masíčkem do nemá nic společného! Nakonec tedy také odešla a dvě kolečka zůstal v misce přes noc.

Ráno jsem jim oběma nasypal granule – a jedné granule přes kolečka banánu. Ona si nevšimne.
Všimla. Granule snědla, banány ne.
Nezbývá než odložit stud a pojídat banány bez ohledů, poslední neposlední.

Čtěte neff.cz.