Práce kvapná málo platná
Senát odmítl pandemický zákon předložený dolní sněmovnou. Ta ho schválila po pětatřicetihodinové bitvě s Okamurou v režimu legislativní nouze. Právě tato okolnost ho učinila zranitelným. Jakmile se ztrácí smysl a důvody jsou nepochopitelné, nastávají problémy. Za situace, kdy čísla jsou bombasticky vysoká, avšak nebezpečnost významně klesla, byl legislativní spěch obecně vnímán jako nepřiměřený.

Sněmovna ho projedná znovu a pokud pro zákon bude nadpoloviční většina všech poslanců, bude přijat. Což se pravděpodobně stane a proto je ministr zdravotnictví tak klidný a zamítnutí komentuje slovy, že taková holt je demokracie. Při rozpravě hrál na mobilu pasiáns a je kvůli tomu popotahován. Kníže Schwarzenberg při podobných příležitostech spal, ale co je dovoleno bohovi, není dovoleno Válkovi.

Zákon bývá přirovnávám k minimaxu, přichystanému pro použití v krajní nouzi. On by ale mohl být použit i k buzeraci v případech sporných. Otázka pro časy, které jistě nastanou: kde je ta hranice?

Vzpomeňme, že se o ní mluvilo už na samém začátku pandemie. Ještě se dohromady nic nedělo a nikdo nepřicházel o peníze. Bylo ale zřejmé, že tvrdá opatření budou mít devastující dopady ekonomické i sociální. Vidina mrazáků s mrtvolami převládla. Ale pozor – u nás to nebylo, ale byly státy, kde opravdu mrazáky byly nutné. To je ale za námi. Pokud by se epidemie v nějaké míře vrátila, vypukne to znovu: chceme s ní žít, jako se vždycky žilo dejme tomu s chřipkovými epidemiemi za cenu kolem dvou tisíc mrtvých za sezónu, anebo roztočíme cirkus a zadlužíme státní kasu a zničíme celá odvětví hospodářství?

Navíc je třeba počítat s radikalizací. Psal jsem o ní včera na Psu v článku Slyším trávu růst. Na protesty proti opatřením se nabalují další vrstvy nespokojenosti, mnohdy oprávněné: drahota, zelené šílenství. Ale také náckovské podhoubí tady má živnou půdu. To vše bude třeba brát v úvahu, pokud vláda bude chtít brzy schválený pandemický zákon použít, aniž by byla celá společnost stoprocentně přesvědčená, že je to nutné. Což stoprocentně nebude nikdy.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ranka se zmenšuje

Pořád musíme Noru hlídat, aby si nelízala ranku na kotníku pravé nohy. Ochranný kornout se vznáší nad vodami jako temná hrozba. Když dopoledne píšu a Nora leží za mnou na kanapi, stále mám vedle sebe zpětné zrcátko, abych mohl hrozivě zvolat: Norrro!! Otravuje to mě, otravuje to Ljubu, otravuje to Noru – jistě víc než nás oba dohromady. Ale ranka se zmenšuje.

Noře bude letos jedenáct. Patálie s vylízanou rankou se vyskytla už několikrát. Vždycky byl kornout, vždycky bylo Norrro!!, vždycky bylo radování, že se ranka zmenšila až nakonec zmizela.

Příležitost pro optimistu i pesimista. Optimista se raduje, že to znovu mizí. Pesimista ví, že to nastane znovu.

Čtěte neff.cz.