Odpískané povinné očkování
Vláda definitivně zrušila vyhlášku minulé vlády povinně očkovat lidi 60+ a vybrané skupiny profesí. Senioři už byli – byť neoficiálně – mimo hru už před tím, teď je to tedy definitivní. Je to rozumné rozhodnutí a dobře, že se s tím nečekalo do půlky února, jak se původně zamýšlelo. Chaosu a nejistoty bylo už dost a přineslo to vůbec ten nejhorší vedlejší efekt covidové epidemie – nedůvěru v instituce jakkoli spojené s vládou, jakož i nedůvěru v média s vládní politikou souhlasné, především pak média středního proudu. Odtud pak zájem a pochybná autorita takzvaných alternativních médií.

Je to vítězství rozumu. Samozřejmě že očkování je zatím nejúčinnější brzda epidemie. Ani sebelepší brzdy v autě vás neochrání před havárií, nicméně dávají vám šanci. Nicméně zůstává dvacet až třicet procent lidí skeptických vůči vakcinaci a jeden z důvodů skepse je vzdor vůči čemukoli, co se do lidí cpe horem dolem zleva zprava. Nechceme hloubit příkopy, i to stojí ve středečním vládním oznámení, jak se rozhodla. Příkopy tu jsou a těžko soudit, zda budou někdy zahlazeny – i dlouho poté, co se covid stane nepříjemnou vzpomínkou.

Jak dlouho to bude trvat? Pořád je tu naděje, že současná vlna je sice bombastická co do počtů, ale nikterak tragická co do efektu. Pak ale je na místě otázka, zda má masivní testování smysl. Kdybychom ve standardních dobách položili pod drobnohled to, čemu se lidově říká nastuzení a registrovali každé kýchnutí a každé zakašlání, dobrali bychom se jistě také úctyhodných čísel – a v extrémních případech nastuzení přejde do chřipky a ta může načatého člověka postrčit do hromu, při zlých létech takových nebožtíků je ke dvěma tisícům ročně. Spadne covid do této kategorie? V Británii se rozhodli, že už tam je a všechna opatření včetně roušek odpískali. Naproti tomu nelze vyloučit šeredné překvapení, že se objeví nějaká mutace omega a ta se nezakecá a bude kosit hlava nehlava. Covid zatím projevil značnou míru vynalézavosti a na obou polokoulích se mu daří dělat z vlád zemí světa pěkné blbce.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jako Hanč s Vrbatou

Vrátím se ještě k pondělku, vpodvečer jsem byl s pejsky na obvyklém okruhu. Najednou se setmělo a strhla se chumelenice. Pak jsem se dozvěděl, že v Praze byl slejvák, jenže, málo platné, i těch pár desítek metrů diference dělá rozdíl v teplotě. Zkrátka, byla chumelenice.

V tom lese to sakra znám, abych neznal, po patnácti letech. Najednou se ale stalo, že jdu a pak koukám, místo domů na Zvoli jsem si to zamířil k osadě Markovičky. Je to hned vedle, ale přece jen jinde. Kde se vzala, tu se vzala, přede mnou na zasněžené cestě stojí zachumelená Garina a kouká, kde jsem. Přitom Garina je zvyklá chodit po stanovených trasách a když někdy náhodou volím jinou odbočku, je z toho celá rozvrkočená. Tentokrát ale rozvrkočená nebyla. Když zjistila, že nejdu po správné cestě, jala se mě hledat a kdo hledá, najde. Kdybych byl Hanč s Vrbatou, přežil bych. Díky tobě, Gari.

Čtěte neff.cz.