Bravo, o měsíc dřív
Premiér Petr Fiala se potkal se zástupci podnikatelů a odborů a přislíbil, že vláda bude řešit vyhlášku o povinném očkování vybraných profesních skupin už na druhý den, tedy ve středu 129. ledna, místo v polovině února (přitom měla platit od března). Zatím to tedy ani zdaleka nepřipomíná něco, co by se mohlo i s nejlepší vůli chápat jako koncepční, promyšlení expertní koncept řešení pandemické krize, jak týž Fiala sliboval, když hřímal z opozičních lavic proti babišovskému chaosu. Monokl pod okem nemá, nezdá se tedy, že by ho jeho debatní partneři mlátili. Možná ale, že na něho houkli a on sklapnul kufry.

Úterní čísla dosáhla laťky dvaceti tisíc, ta středeční se vyhoupnou ke třicítce a odborníci tvrdí, že padesát tisíc pozitivních za den je pravděpodobný odhad a není vyloučen i vyšší. Na druhou stranu ale nadále klesají počty hospitalizovaných – to se může změnit, protože z dnešních pozitivních bez příznaků se mohou během pár dnů stát nemocní ve vážném stavu. Byť jen některých, při těch počtech jich bude hodně. Dále je veřejnost informována o tom, že omicron převažuje, že očkování proti němu spolehlivě nechrání, zmírňuje pravděpodobnost vážné nákazy, třetí „booster“ dávka má v tomto smyslu silný efekt. Naočkovat dnes někoho první dávkou má smysl malý, masivní testování zřejmě nemá smysl žádný, trasování se zhroutilo. Zatím tedy Fiala předvedl, že dovede couvnout, když se na něho houkne. Ve středu musí ukázat, že jeho vláda je schopna i něčeho jiného.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jako Hanč s Vrbatou

Vrátím se ještě k pondělku, vpodvečer jsem byl s pejsky na obvyklém okruhu. Najednou se setmělo a strhla se chumelenice. Pak jsem se dozvěděl, že v Praze byl slejvák, jenže, málo platné, i těch pár desítek metrů diference dělá rozdíl v teplotě. Zkrátka, byla chumelenice.

V tom lese to sakra znám, abych neznal, po patnácti letech. Najednou se ale stalo, že jdu a pak koukám, místo domů na Zvoli jsem si to zamířil k osadě Markovičky. Je to hned vedle, ale přece jen jinde. Kde se vzala, tu se vzala, přede mnou na zasněžené cestě stojí zachumelená Garina a kouká, kde jsem. Přitom Garina je zvyklá chodit po stanovených trasách a když někdy náhodou volím jinou odbočku, je z toho celá rozvrkočená. Tentokrát ale rozvrkočená nebyla. Když zjistila, že nejdu po správné cestě, jala se mě hledat a kdo hledá, najde. Kdybych byl Hanč s Vrbatou, přežil bych. Díky tobě, Gari.

Čtěte neff.cz.