Šílený příběh Hany Horké
Stalo se to v neděli a v pondělí o tom hovořil kde kdo. Zpěvačka Hana Horká ze skupiny Asonance se dobrovolně nakazila covidem, načež zemřela. Její syn Jan Rek zveřejnil velmi emotivní reakci a kriticky se vyjádřil o „kruzích kolem Jaroslava Duška, Lukáše Pollerta a Soni Pekové“. Okolnosti smrti paní Horké jsou přinejmenším nestandardní, z laického pohledu. Podle synova sdělení prodělala nemoc doma, trvalo to pět dní, následovala úleva do té míry, že šla ven na procházku. Po návratu si stěžovala na bolest zad, šla si lehnout a během deseti minut se udusila. Nechci si hrát na Džamilu Stehlíkovou a tak jen nadhodím, že by to mohla být plicní embolie. Každopádně je zjevné, že Hana Horká zesnula ve spojitosti s covidem a že zřejmě byla programový antivaxer.

Její tragický odchod znamená velký šrapnel do zuřící kulturní války. Dalo se čekat, že onemocní některý z protagonistů antivax scény. Hana Horká takto v popředí nebyla, aby si toho všimlo i široké publikum, zastávala vůči vakcinaci rezervovaný postoj, asi tak, jako každý třetí Čech nebo Češka. K zneužití v kulturní válce nebude její odchod asi moc vhodný právě proto, že jsme ji nevídali na tribunách omotanou českou vlajkou. Přesto ale to byla významná osobnost a její tragédie by měla lidi přimět k zamyšlení.

Co bude dál? Čísla stoupají, třebaže ještě neskáčou ze dne na den po dvojnásobcích, jak se strašilo. Důležité je, že klesají počty hospitalizovaných. Zdá se tedy, že se potvrzují domněnky, že omicron se blíží svou zhoubností běžné chřipce nebo dokonce sezónní rýmě. Navzdory tomu se v mnoha zemích zpřísňují opatření, včetně toho, že se zavádí povinné očkování. Připadá to absurdní i mně, veterána očkování s třetí dávkou, prodělance po druhé dávce a možná i omicronu, protože jsem zkraje měsíce kejchal a prskal – ale teď mám negativní PCR. Povinné očkování nemá velký smysl za situace, kdy se ukazuje, že omicron obchází imunitu prodělanců i vakcíny. Vyvolá protitlak, prohloubí příkopy, rozklíží to společnost.

Sympatičtější je slogan premiéra Fialy o tom, že se musíme s covidem naučit žít. Jaký by to byl život bez svobodné volby? Nadále budu nabádat k očkování a báchorky o grafenech a magnetických místech vpichu jsou mi k smíchu. Ale každý ať volí svoji cestu a je na něm, jaké si vezme z případu Hany Horké poučení.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Brrr…

Ráno mrzne. Aby ne, v půlce ledna. Louže na Březovské silnici je zamrzlá. Nora to nese nelibě, protože se nikdy nezapomene z louže napít. Co s louží, když zamrzne?

Noru to nezaskočí. Tlapkou let rozbije a napije se i tak. A nejen to. Ona si vyloví ledový střep, pěkně si ho připraví a sežere ho. Normálně ho schroupá. Mně z toho trnou zuby, jí ne, očividně. Skákal bych dva metry pade, kdybych kouosl do ledu. Mám zuby opečované, chodím na pravidelné prohlídky, ale ta pětka vpravo nahoře, ta se dostat do kontaktu s ledem…. Brrr…

Norině je to jedno Led klidně schroupe. Brrr by řekla, jenom kdybych jí navrhl, že půjdeme na veterinu, a nemusela by to ani být zubárna.
Naštěstí mě nic takového nenapadne.

Čtěte neff.cz.