ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Od oposmlouvy k rozkolu
Ocitli jsme se v situaci, kdy vzájemná nenávist obou hlavních politických sil dosáhla vrcholného bodu. Protagonisté se vzájemně nevraždí, to ne, ale už si házejí na hlavu nadávky typu "sprostý vrah". Nenávist odsunula stranou i takové drobnosti, jako je předsednictví v Evropské unii a vojenské angažmá ve válečném konfliktu. Přitom konce nedohlédneme: Paroubkovi je jasné, že každou sprostotou nabírá nové a nové body a Topolánek zoufale brání poslední pozice v situaci, kdy ho opouštějí i vlastní lidé, a samozřejmě koaliční takzvaní partneři, kteří se přiživili na problematickém vítězství, zabrali více mocenského prostoru než jim náleželo podle výsledků voleb a teď hrají svoji malou domů. Silná slova typu "sprostý vrah" jen posilují Paroubkovu pozici, ale to přesahuje inteligenční obzor mluvčího, tedy ministra vnitra Langra. Dostali jsme se hodně daleko od doby opoziční smlouvy, kdy si ODS a ČSSD podle stranického klíče rozdávaly místa pro své věrné ve správních radách. Dostali jsme se ke sváru, který paralyzuje chod státu a podlamuje jeho mezinárodní pozici.

Zahrávání si s našimi vojáky v Afghánistánu je skutečně odporné. Bohužel, Paroubka za to nestihne posměch a volební trest. Ukazuje se, že všechny ty Mnichovy a Únory a Moskvy měly svoji příšernou logiku: většinově nechceme bojovat, nechceme se snažit, nechceme svobodu, přejeme si zápecí a klídek a malou domů a Švandu Dudáka zpátky u mámy. Nejhorší je, že Paroubkovo volební vítězství je, zdá se, v dohledné budoucnosti nevyhnutelné a pak se stane tento hnus vládní politikou.

JAK ŽIVOT JDE: Ptáci berou umění
Před několika dny jsem tu psal o krmítku, které jsme si s Ljubou koupili ve vídeňské galerii Albertinu, kde jsme byli onehdy na výstavě. Je to malý červený domeček, zavěsili jsme ho na větev - v konkurenční vzdálenosti od toho správnéího, velkého, dvoupatrového krmítka, které máme na zahradě už druhou sezónu.

Ptáčci si nejdřív toho uměleckého krmítka nevšímali. Asi se ho báli, byl to přece jen nový objekt na zahradě. Nemyslím, že hraje roli, že je natřený na červeno - vnímají ptáci barvy nebo nevnímají? Nejspíš jinak než my. A skutečně, první dny nejevili o umělecké krmítko zájem.

No a časem se orazili. Dvě zajímavosti s novým krmítkem spojené: na jeho bidýlko se vejde jen jeden ptáček, takže ti ostatní čekají ve frontě. Jakmile se bidýlko uvolní, frr a už je tam druhý, který zatím čekal na větvičce o něco níž, a hned je na té čekačce náhradník a tak to běží pořád dokola. Čili něco jako fronta. Jako u lidí.
No a občas se dopředu vecpe drzoun předbíhač. Taky jako u lidí.