ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Logo českého předsednictví
Zaplaťpánbůh, přece jenom to nejsou takoví kreténi: logo českého předsednictví v Unii je EU2009.CZ a na té doméně je skutečně oficiální internetový portál. Je to abnormální. Čekal jsem, že doména bude patřit nějakému panu Vopršálkovi, se kterým se bude český stát soudit po celou dobu předsednictví, nakonec soud projede a zaplatí panu Vopršálkovi čtyři miliardy. Takže jak se zdá, je to jinak. Doména byla založena v roce 2005, devátého května a registroval ji Úřad vlády, tedy nikoli pan Vopršálek. To, že je logo vytvořeno doménou, to je vtipné. Kolem krabicovitého fontu se jistě strhne diskuse, ovšem diskutovat se dá kolem všeho: Francouzi měli logo jakoby vlajku Unie a za ní se skrývala francouzská trikolora, to jistě bylo keců! Slovinci měli něco jako schematismus pšouku, nějaké tlusté střevo s výfukem. Takže buďme rádi, že máme neškodnou neprovokativní krabicovitou doménu, s vzezřením bez chuti a bez zápachu.

Kauza Klaus
V zájmu spravedlnosti připomeňme, že i kolem Václava Havla byly diskuse, jestli smí nebo nesmí říkat z výše prezidentského stolce něco, co odporuje většinovému názoru. Petr Fišer v Hospodářských novinách v Klausově případu upozornil na podstatný aspekt celé věci. Když hovoří o Klausovi jako o evropské atrakci se šaškovskou čepicí na hlavě, vystihl důležitou věc, totiž osobní roli Václava Klause. Soudný člověk kdekoli na světě, pokud sleduje jen trochu pozorně události, asi dojde k závěru, že je Klaus exot, a jeho exhibice neztotožní s celou zemí.
Nicméně ho asi napadne, co je to za lidi, že si exota zvolí za prezidenta.

JAK ŽIVOT JDE: Hodný pan závora
Pamatujete na Čapkovu pohádku o Lotrandovi? Já zažil něco podobného, tedy zažil jsem zdvořilého loupežníka.
Přijedu k závoře. Ono to enbylo přímo tedy "placené parkoviště", spíš něco jako napůl veřejný areál. Byla tam závora, ale žádný automat s lístečkem atd. U toho budka a v ní pan závora. Rozvinul se tento dialog:
Já: Jak to tady chodí?
On: Vy jedete na otočku, žejo? Tak jeďte...
"Já, nechtěje lhát: Víte, já nejednu zrovna na otočku.
On: Na hodinku, žejo?: No tak jeďte...
Já: Na hodinku určitě, spíš na dvě.
On: (Povzdech) Na dvě hodinky... Co mám s váma dělat. Tak jeďte.
Já: Jenže ono se to může protáhnout na tři hodinky!
On: (Velký povzdech) Tři hodinky... No jo... Tři hodinky... (Přemýšlí) Víte co? Tak jeďte!

Tak jsem jel. Co jsem s ním měl dělat?