ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vláda zvýšila garanci za vklady
Po Irsku je Česko v pořadí druhá země, která převádí garance za vklady do podoby zákona, přičemž garance ve výši 50 tisíc eur se týkají 97procent vkladů. Čímž je v podstatě vymalováno, protože ti, kdo si naspořili nad padesát tisíc eur jsou tak šikovní, že se o sebe dokáží postarat i bez státní garance.
Milá je reakce opozice. Ta si tři dny před volbami nemůže dovolit vystoupit proti, jenomže se chce na té vlně svézt a prohlašuje vládní návrh za nedostatečný a chce, aby zahrnul i jiné položky, jako například fondy. Inu, pro vládu ta krize přišla jako pomoc z nebe, protože se může ukázat hezká, aniž by ji to (zatím) stálo jedinou korunu. No a opozice se chce přiživit, co jiného můžeme v předvolebním čase čekat?

Šumava se vylidňuje
Pod ekologickým bičem lidé z Šumavy odcházejí. Milovníci kůrovce způsobí zkázu lesního porostu a obyvatelé nešťastného regionu vydaného všanc Zeleným hlasují nohama.
Je to velké vítězství zelené myšlenky. Příklad hodný následování - třeba by se dal uplatnit na celou republiku. Ale kam máme prchat tentokrát? Na záúad nebo na východ, na sever nebo na jih? Všude nás dostihne ekologistův pařát.

JAK ŽIVOT JDE: Kdybych tak měl ssebou GPS
Do Brna jsem si GPS nevzal, protože v Brně jsem bloudil už tolikrát, že se v něm vyznám. Takže když mě pozvali na autogramiádu do Dobrovského knihkupectví, nevzal jsem si ji. Na dotaz, kde ono knihkupectví je, sdělili, že u kostela, a to je jasné, to já vím, přece u toho červeného kostela a tam trefím.
Potíž je v tom, že knihkupectví je u bílého kostela. Tam taky trefím, ovšem, zaparkoval jsem u červeného kostela, zatelefonoval, vysvětlili mi omyl, takže jsem přešel kousek od červeného kostela k bílému, došel do knihhkupectví, tam podepsal pět knížek a pět sběratelských kartiček a mile jsem se rozloučil a šel jsem zpátky k autu, abych nastoupil další dvousetkilometrovou cestu po dálnici smrti domů.
No jo, ale mezitím se smráklo a všechno vypadalo jinak... Zkrátka, to auto jsem hledal 40 minut, než jsme ho nalezl!
Kdybych tak měl GPS -a teď nastává to dilema.
Kdybych ji měl, mohl bych si prohlédnout tu šílenou trasu myši v labyrintu, kudy jsem se motal. Ovšem kdybych ji měl, nemotal bych se. Ledaže bych zapomněl si dát místo parkování do paměti. Ovšem kdybych ji měl, řekl bych si o adresu knihkupectví a mohl jsem zaparkovat v baráku na dvoře, jako to udělal kolega Roman Pihan, který tam měl autogramiádu taky.
Řešení?
Nejezdit nikam na autogramiády.