ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Odškodnění po dvaceti až šedesáti letech
Nyní jde o to, aby byli odškodněni lidé, které komunisté vyházeli po roce 1948 z vysokých škol. Pikantní je, že pro odškodnění se vyslovil i komunista Dolejš, přinejmenším se pro to vyslovil na vlnách českého rozhlasu. Ale budiž, nemá smysl se někomu vysmívat za to, že se zachoval slušně. Potěšující také je, že v anketě iDnes si dvaapůl tisíce lidí myslí, že má smysl poškozené po těch letech odškodňovat, a jenom jeden a půl tisíce si myslí, že to smysl nemá. Ten poměr pět ku třem je v jistém směru překvapení, čekal bych přinejmenším opak, když vidím, kolik lidí volí komunisty a kolik lidí je proti našemu zapojení do kolektivní obrany kontinentu proti raketojaderné hrozbě.

Ono to odškodnění horentní nebude. Ostatně, jaké odškodnění? Setkal jsem se na začátku devadesátých let s paní, kterou estébáci omylem sebrali, když čekala na schůzku se svým milým, s nímž měla před svatbou a čekala s ním dítě. Potratila, vyhodili ji ze školy, celý život dělala podřadnou práci s "černým puntíkem" v kádrových materiálech. Už nikdy dítě nemohla mít. Jak tuhle ženu, která dnes už možná ani není mezi námi, chce někdo odškodnit? Možná, že by těm lidem stačilo říct "promiňte".
Ale to je možná úplně hloupé rejpání. Fakt sám je správný a věřme, že budou následovat i další kroky. Vždyť těch postižených je ... kolik asi? Kdyby to šlo spočítat!
Byl na to dvacet let čas...