Už nejen Tlustý, ale také Pavel Bém je u Mirka Topolánka na černé listině. Obvinil ho, že vede systematický boj proti koaliční vládě a prosazuje dohodu se socialisty. Měsíc před volbami a za současné politické situace není prostor ani čas, abychom na úrovni nejvyššího vedení ODS obviňovali jeden druhého, není čas na emotivní výpady, na napadání, řekl na to Pavel Bém, den poté, kdy on sám napadl Topolánka a jeho vládu na stránkách socialistického Práva.

Dlužno podotknout, že to Pavel Bém dělá chytře. Už to je taktické, že popřel fámy o svých úmyslech kandidovat proti Topolánkovi na post šéfa strany (což se mu říká s lehkým srdcem, protože na to reálnou šanci nemá, zato má dost času, aby si počkal) a naopak prohlásil, že nevidí momentální alternativu k současnému vládnímu řešení. Jeho cesta je cestou postupného mydlení schodů a jak známo, tato metoda bývá úspěšná.

Ještě o mobilizaci
Ladislav Jakl polemizoval v pátek s mým úvodníkem, kde jsem označil Mobilisaci z roku 1999 za vrchol stupidity, zvláště pak proto, že následovala Opoziční smlouva. Dovolte citaci z jeho polemického článku:

Byl to ale jistě slogan pravdivý, snažil se zmobilizovat (česky rozhýbat) stoupence ODS, aby šli k volbám. Nikde ani slovo, proti komu se mobilizuje. Oblíbené tvrzení, že ODS mobilizovala proti levici či ČSSD je stokrát opakovanou nepravdou. Šiřitelé této nepravdy si občas pomáhají o tři měsíce starším heslem Doleva nebo s Klausem. Toto heslo ale nemělo s mobilizačním zvoláním žádnou souvislost. Bylo jedním ze čtrnácti, které ODS tehdy v kampani použila. Jiným bylo třeba Kdo si věří, volí Klause nebo Hlavu vzhůru. Pak by mohli kritikové se stejným oprávněním tvrdit, že ODS mobilizovala proti nevěřícím (si) nebo lidem s hlavou sklopenou.

Co říci na tento pokus udělat ze mě hlupáka a spolu se mnou všechny, kdo v mobilisaci viděli mobilizaci proti levici, neboť zítra bude pozdě (tedy, když levice vyhraje), jelikož nebude možno žíti svobodně. Ladislav Jakl se ohání tím, že "nikde ani slovo, proti komu se mobilizuje". To je pravda. Náš císař František Josef ve svém provolání "mým národům" jasně označil Srbsko jako toho, proti komu dlužno vystoupit se zbraní v ruce. Mobilisační vyhláška ODFS toto opomněla. Mohla si to dovolit, protože každému bylo jasné, o koho jde.

Že to bylo provolání ve stylu někdejších kampaní "všichni k volbám", a pokud možno manifestačně? Ach bože, jakých nehorázností se ještě dožijeme!

ZLOBENÍ S ASTONEM: Začátek konce éry Dodo
Dominika až do skutečně nedávna o sobě mluvila jako o Dodo. Dělá to doposud, ale už taky řekne "já". Je to vznešený okamžik. Když o sobě mluvila jako o Dodo, vnímala sebe jako cosi nahlíženého zvenčí. Každý může říci "Dodo" a myslet tím "Dodo". Jenomže jenom Dodo může říci "já" a myslet tím Dodo.

Všiml jsem si, že už taky použila pojem "bude". I to je "malé slůvko pro človíčka, ale velký skok pro lidstvo". Vždyť dimenze budoucnosti je toto, co patří do arsenálu, jímž se lišíme od zvířat. Hranice mezi vědomím a moudrostí běží mimo jiné přes pojem "budoucnost". Teď už nezbývá než aby se naučila fotografovat a psaní jí půjde taky rychle. A stane se z ní dopisovatelka Neviditelného psa.

Pravda, zítra to nebude. Zato včera měla velký den, byli jsme v sousedním Olešku, kde se pořádala drakiáda. Jiří Knébl nejdřív ukázal Dodo draka a pak jí půjčil provázek do ruky. Asistovaly u toho Knéblovic děti, Matýsek a Kačenka. Matýsek to bral v klidu, zato Kačenka byla velmi znepokojena a bála se, že jí Dodo draka odnese do nenávratna. Což je fotograficky dokumentováno: