Jiří Paroubek vyzval Mirka Topolánka, aby vyřešil politickou krizi. Je to samozřejmě jen rétorické cvičení, po němž ani nemůže následovat nic jiného, než tvrzení, že žádná politická krize není.
Takže, je nebo není?
Samozřejmě není. Máme vládu, která vládne a máme parlament, který funguje. Jiná otázka je, jak vládne a jak funguje, o tom lze debatovat do nekonečna. Krize by například nastala, kdyby vláda nedostala důvěru a nebylo by možné žádnou novou sestavit. Ani pak by se svět nezbořil, je to v demokratické společnosti standardní situace, na kterou je pamatováno a která opět nekončí demolicí světa.
Nicméně, legitimní je i Paroubkův pokřik. Paroubek vede nejsilnější opoziční stranu, navíc stranu, která má aktuálně větší podporu voličů než největší strana vládní. Má tedy povinnost jí znepříjemňovat život, jak umí.
Jediné, co nejsou řeči a co má význam, jsou eventuální volby a jejich výsledek. Ve volbách je na krizi zaděláno, pokud dopadnou tak, jak dopadly ty poslední. Sociální demokraté vlažně vyzývají k předčasným volbám. Svým náskokem si nejsou tak dalece jisti. Dobře vědí, že něco jiného jsou výzkumy a něco jiného volební dny. Zajímavé utkání nás čeká na podzim, kdy budou "malé volby". Sice také nepovedou k vyřešení současné grotesky, ale přece jen více ukáží, jaký je skutečný poměr sil a budou tedy ukazatelem jak pro Topolánka, tak pro Paroubka, co mají v další etapě dělat.
 |
JAK ŽIVOT JDE: Po čase zase na kole
V neděli jsme s Ljubou navštívili naše přátele v sousedství - na kole. Měl jsem pro cestu na kole o důvod víc - ve spřáteleném obchodě s koly a příslušenstvím mi půjčili na výběr dvě sedla, abych je vyzkoušel, které bude míň tlačit.
Už před tím mi dvě půjčili. Vracel jsem, že mě tlačí obě.
"A kolik máte letos najeto?" zvídal prodavač.
"Ani se neptejte," odpověděl jsem lakonicky.
Teď už bych mohl odpovědět, že šest kilometrů. Opravdu to není žádná sláva. Nicméně radost, to ano. Zvlášť proto, že s námi běžela Iris. Kde jsou ty časy, kdy 20 km/hod byla její standardní cestovní rychlost a kdy na 20 km naší jízdy zvládla 50 km cik cak kolem nás! Tentokrát běžela stejnou trasu jako my, tedy tři kiláčky tam a tři zpátky. Nepajdala, naopak - bylo na ní znát, že se rozhýbala a dělá jí to radost.
Z obou sedel si jedno vybírám a v úterý si ho koupím, druhé vrátím.
Až se mě prodavač zeptá, kolik jsem najel, zase budu vyhýbavý. I když bych mohl tvrdit, že jsem počet kilometrů oproti minule zvednul o 600 %.