Spravedlnost není pomsta a soudci musí dbát na to, aby nebyly principy spravedlnosti obětovány obecné touze po vyřízení účtů. Tento princip musí být nadřazen všem úvahám o tom, zdali Vrchní soud v Praze správně rozhodl, když justiční vraždu Horákové označil za promlčenou a tudíž prokurátorka Ludmila Brožová Polednová nepůjde na osm let do vězení.
Nutno dodat, že šestaosmdesátiletá žena by s největší pravděpodobností do vězení nešla, ani kdyby Vrchní soud osmiletý verdikt uznal za správný. Rozsudek nad spolupachatelkou justiční vraždy měl význam čistě symbolický a měl být vyjádřením vůle označit zločin pravým jménem. Z justiční díly Vrchního soudu vyšlo i rozhodnutí z roku 2002, kdy bez trestu vyvázl vojenský prokurátor Karel Vaše, spolupachatel vraždy generála Heliodora Píky. Tehdy věc posuzoval na základě vojenského trestního zákona z roku 1855, který za vraždu trestal pěti až deseti lety vězení s promlčecí dobou pěti let.
Důvody, proč vynesl své rozhodnutí Vrchní soud, zveřejněny nebyly. V době komunistické diktatury čin samozřejmě nemohl být stíhán, takže se do promlčecí lhůty toto údobí nezapočítává. Brožová Polednová mohla „z toho být venku“ už v roce 1970, kdyby se vše mělo řídit podle zákonů tehdy platných. Přirozeně za předpokladu, že by komunistická justice byla schopná posuzovat oběšení těhotné političky jako něco jiného, než triumfální vítězství dělnické třídy nad představitelkou nejčernější reakce. Což samozřejmě schopná nebyla a odtud tedy ona zásada, naprosto správná, že se případy tohoto typu nemají pokládat za promlčitelné...
A přece jsou. Patrně se podařilo najít nějaké další právní kličky, z nichž bylo upleteno lano, jímž soud někdejší prokurátorku z kaše vytáhl. Bylo to věru jiné lano než to, které zhaslo život Milady Horákové! Důvody se jistě dříve či později dozvíme a budeme nad nimi kroutit hlavou, což bude to jediné,co nám zbude. Chyba se samozřejmě stala na začátku devadesátých let. Přirozeně, že bylo nutno se postarat o právní kontinuitu. Nebylo možné začít od nějakého pomyslného roku nula. Chrám práva je příliš složitá stavba aby se dal zbořit a postavit znovu. Jenže citlivé otázky komunistického bezpráví se měly výrazně ošetřit už tehdy.
Že nebyly, to má svoji zřetelnou příčinu. Komunisté se z větší míry rozpustili sami a beztrestnost byla část odměny. Prošlo jim to tím snadněji, že nad nimi držela ochrannou ruku ex-komunistická část opozice. Ta dobře věděla, že kdyby se komunistické zločiny měly důsledně vyšetřovat a trestat, mohla by přijít i řada na ně a postoje po roku 1968, kdy byli mnozí stalinisté zahnáni do undergroundu, by jim nebyly nic platné. To je prapříčina kuriózního rozhodnutí Vrchního soudu, který rozhodoval podle zákonů ušitých takovým Brožovým Polednovým na míru.
 |
JAK ŽIVOT JDE: Blb v garáži
Včera jsem zajížděl do podzemní garáže obchodního komplexu dnes Tesco, dříve Carrefour rečený Cafourek neboli Cafour, u Anděla na Smíchově (v Praze). Ty garáže jsou obecně vzato dosti nízké a často se stává, že tam vysoká auta uváznou. Proto před je před vjezdem rám a na něm na řetězech vidí tyč omotaná molitanem.
Takže už tušíte.
Přede mnou pojížděl hrdina volantu - ve skříňáku. Jistě jste si všimli, kolik skříňáků jezdí ještě agresivněji, než majitelé dražších modelů škodovek. Takový skříňák nese na sobě neviditelný nápis UHNĚTE Z CESTY, VEZU PODLÍKAČKY! Předjede vás zprava na úseku s omezenou rychlostí a spoléhá, že šlápnete na brzdu. A tak podobně.
Tenhle podlíkačkář narazil horní hranou vysokánského auta na tu tyč. Jenže on není žádnej jouda. Jemu je moře po kolena. Tak šlápnul na plyn a prostě dovnitř prorazil!
Dobře mu tak, šmejdovi.
Jediné, čeho lituju je to, že jsem ho nikde neviděl zapasovaného pod potrubí klimatizace. Ony jsou ty garáže hodně rozsáhlé a to potěšení mi nestálo za to, abych pak brousil po celé jejich ploše, abych našel hrdinu v pasti!