JAK ŽIVOT JDE: Noční čas
Notorický kyboman se pozná podle toho, že v noci, když se probudí, kontroluje, jestli mu přišly maily. Tak se to tvrdí a píše a tak to koluje po netu. Možná dokonce, že existují notoričtí kybomani, kteří poštu kontrolují, aniž se probudí, ale to není doloženo.
Tak dalece jsem nedošel, třebaže počítač na noc nevypínám a nechávám ho, aby podle svého pátral po mimozemských civilizacích v rámci programu SETI. Ale chci mít přehled o tom, kolik je hodin, abych věděl, jak moc nebo jak málo spánku mi zbývá, než usednu k počítači, přeruším program SETI a začnu psát, třebas zrovna tenhle příspěvek do Psa.

Včera jsem si koupil hodiny se svítícím digitálním ciferníkem. Jsou kombinované s rádiem. Rádio poslouchám v autě, jinak nikoli, bez ohledu na to, zdali v Radiožurnálu šéfuje nebo nešéfuje paní Tachecí. Uvažoval jsem i o hodinách bez rádia, ale byly podstatně dražší než s rádiem. Zvláštní věc...
Přinesl jsem tu věc domů, založil do ní baterku (aby si hodiny pamatovaly čas, i když se vypne proud), vrazil jsem zástrčku do zásuvky a na displeji začala blikat světelná tečka u ikony s anténou. A opravdu, za malou chvíli se hodiny nastavily! Samy od sebe.
Radost trvala do chvíle, kdy na minutové pozici měla naskočit číslice nula. Místo ní se tam objevila mrzácká sedmička, jedna ta svítící dioda nesvítí! Arrgh, pravila by postava v comicsu. Vrazil jsem ten šmejd do krabice a pěstuju v sobě nevrlost, abych byl přesvědčivý, až půjdu hodiny vyměnit. Moc práce mi to nedá, to pěstování nevrlosti. V noci jsem zase nevěděl, na čem jsem a málo zbývalo a šel jsem se podívat, kolik hodin ukazuje monitor puštěného počítače.

Výstava fotek Krbová, Neff, Šilha, Svatoš, Vepřek
Už jen do zítřka visí v galerii Svatošova nakladatelství v Budějovické ulici č. 55 v Praze. Fotky byly pořízeny loni v létě v Keňi. Kdybyste se chtěli na výstavu podívat, tady je mapa, kde to je.