Tak nakonec socdemáci svázali Václava Klause do kozelce a dovlekli ho před televizní kamery, aby si připravili pěkné otázky, jež by umožnily Švejnarovi protivníka vymáchat. Je to samozřejmě paradoxní, že se Klaus vyhýbal a vyhýbá a bude vyhýbat běžné televizní debatě, ve které by měl šanci položit Švejnara na lopatky a propůjčil se nesmyslu, jehož jsme byli včera o polednách svědky.
Debata to samozřejmě nebyla, protože chyběl střet: každý měl na danou otázku ve vymezeném čase odrecitovat to svoje a poslanci, kteří už dávno mají nařízeno, jak mají volit, ty litanie s větším či spíš menším zájmem vyslechli. Zajímavé na tom bylo jen to, do jaké míry ten americký liberální pan profesor naskočil socialistům a komunistům na jejich lodičku a tváří se, že je to Aurora!
Je nesmysl rozhodovat, kdo "vyhrál", v pseudodebatě tohoto typu se nedá o nějakém vítězství nebo porážce mluvit. Čistě verbálně vzato mi je Klausovo povýšené kňučení protivné, ale to je čistě osobní hodnocení, jinému může imponovat. Stoupenci toho či onoho už teď hovoří o vítězství a ve čtvrtek toho budou plné noviny. Některé ty reakce mě už večer zarazily a říkal jsem si, jestli ti co je psali nekoukali na něco jiného, třeba na Setkali se u Klína. Tak kupříkladu čtu, že Klaus slevil ze svého postoje vůči nevládnímu sektoru a občanské společnosti. On jen řekl, že proti tomu nic nemá, že sám se za součást ob. spol. považuje a že jenom nechce, aby nám ty všelijaké bůhvíjaké spolky poroučely, což říká vždycky.
Dojem z duelu neduelu tedy veškerý žádný, slyšeli jsme dvě paralelní litanie a každý soudce bude udělovat známky za technické provedení a umělecký dojem čistě podle osobní záliby.
Výstava fotek Krbová, Neff, Šilha, Svatoš, Vepřek
Od 6. ledna visí v galerii Svatošova nakladatelství v Budějovické ulici č. 55 v Praze. Fotky byly pořízeny loni v létě v Keňi. Kdybyste se chtěli na výstavu podívat, tady je mapa, kde to je.
|
PSÍ PŘÍHODY: Že prý létají netopýři
Četl jsem, že teplá zima vylákala už netopýry. Ty jsem tedy zatím neviděl (ostatně, u nás ve Zvoli jsem je zatím ještě nikdy neviděl, ti létali kolem našich oken když jsem ještě bydlel v Praze), zato rozkvetl vilín. To je ten úžasný keř, který dokáže žlutě kvést i když je všude kolem sníh. Nemá na sobě jediný lísteček, zato spoustu žlutých kvítků. Vydrží mu to hodně dlouho, až do příletu hmyzu. To mu začnou kvítka olizovat včeličky a brzy je po parádě. Taky jsem už viděl první kočičky , tedy ty stromovité, nikoli čtyřnohé.
Také Iris postřehla, že se něco se zimou divného děje a pobíhá teď s čumákem u země, má čmuchací náladu, jak jsem tomu říkal, když to popadlo Barta. Včera večer jsme vyšli na procházku, a najednou se zpoza rohu vyřítili dva volně ložení psi. Jednoho jsem sotva zahlíd, hned zmizel ve tmě, ten druhý se zastavil a koukal na nás. Byl to statný pes, ridžbek, pokud jsem si stačil všimnout. Jindy by Irda koukala co nejdřív zmizet! Teď ne, rozběhla se k němu kamarádit!
Podotýkám, že jí je dvanáct a že je už sedm let vykastrovaná...
Pak jsme pokračovali v procházce a já vzpomínal a přemýšlel, jak by to všechno dopadlo, kdyby na místě Iris byl Bart. Veterina, pohotovost, penicilinové injekce, hádka, čí pes byl víc volně ložený...
Jen pro informaci, Bart se už dávno nepere. Starý pán je rád, když dojde na opatrnou procházku přes palouk k plácku s lavičkami.