Jsme ve sféře astronomických čísel
Bavíme se o tom, zdali příští rozpočet bude schodkový ve výši 230 nebo 170 miliard. Dočasný ministr financí Janota navrhl dvě varianty, vymezené sumami, které zcela přesahují naši představivost. Rozhodovat o tom budou lidé, kteří si chtějí prodloužit funkční období o další pohodlné čtyři roky. Chtějí mít veškeré požitky, jež z funkce poslance plynou, jako je přídavek na benzín i tomu, kdo auto nemá a podobně. O příjmech plynoucích z "vlivu" nemá smysl hovořit.
Takže z toho se dá snadno odvodit, jak asi dopadne pondělní jednání o schodku. Paroubek už předem Janotovy úsporné návrhy odmítl a vysvětlil to starostí o nemajetné (a také o "střední třídu"). Jenže ten schodek stejně jednou někdo zaplatí. Třeba tak, že budeme mít ještě horší zdravotnictví a ještě horší školství a ještě horší silnice a ještě horší... no, železnici ne, ta horší být nemůže. Zato tam máme výbornou odborovou organizaci.

Toto majitelé státu dobře vědí a počítají s tím, že voliče zajímá okamžitý efekt a perspektiva delší než cesta do hospody na pivo ho nevzrušuje. Takže se vsadím, že pokud projde varianta 230 miliard (nebo víc), nebude to volební téma. Lidovci mají volební téma, že je dobře si hrát s dětmi, například.

Blbnutí se žárovkami
Zatímco Paroubek chrání "nemajetné", my všichni, majetní jako nemajetní, jsme postiženi nesmyslem zvaným "úsporné žárovky". Na výrobku by mělo být napsáno, na jeho krabičce, kolik energie bylo vynaloženo na jeho výrobu. Na každém výrobku, počínaje "úspornou žárovkou" až po větrnou elektrárnu (ano, pane Šťoural, nemá krabičku). Koupil jsem si teď jednu takovou úspornou žárovku do stojní lampy na psacím stole. Má hnusné slabé světlo a jsem zvědav, jak dlouho vydrží. Až budete mžourat do podobného světla, pamatujte, že za potíže se zrakem vděčíte zeleným všech odstínů rudosti.

JAK ŽIVOT JDE: Brýle neztratky
Víkend přinesl mnohé atrakce, začalo to už v pátek, kdy jsem s naší školičkou Idifu byl v Modřanech fotit veleohňostroj pořádaný na závodišti v Chuchli. Ovšem, hlavní atrakcí bylo uklízení v garáži. Koupili jsme si nové police v IKEA a teď je tam v té garáži pořádek, jaký tam nebyl nikdy. A věřím že zůstane zachován, ehm, ehm.
V průběhu úklidu se přišlo na mnoho zajímavých věcí. Ljuba mi našla moje brýle neztratky. Jsou to brýle, které jsem si koupil minimálně před deseti lety v Salon en Provence, když jsem tam na municiálním koupališti zapomněl ty svoje původní. Není na pohled hnusnějších brýlí než tyto, je to oklivé kačátko mezi brýlemi - jiné tam tenkrát neměli, na výběr měli jen toto ošklivé kačátko.
Odbočka: kdyby to bylo ošklivé kačátko bezi brýlemi, dalo by se čekat, že z nich po čase vyroste astronomický dalekohled. Ale za deset let se to nestane a asi už nestane.
Tyhle brýle neztratky jsem ztratil a vždy opět nalezl snad dvacetkrát. A vždy si vzpomenu na půvabnou knížku, kterou jsem v dětství četl. Jmenovala se Můj přítel pan Prchlík a napsal ji John Haldane. Psalo se v ní mimo jiné o víle, která vedla obchod s podivnostmi, například s manžetovými knoflíky, které nešly ztratit. Teď, když píši tuhle glosičku, jsem si Haldaneho vygooglil. No a vida, on to byl významný britský genetik, scifisty zaujme, že to byl oponent C.S.Lewise, a naopak byl ideově blízký H.G.Wellsovi a Olafovi Stapledonovi. V originále se ta jeho knížka jmenuje My Friend Mr Leakey - a je to jedna z nejmilejších knih, jaké jsem kdy četl.
Jsem zvědav, kdy opět ztratím a kdy zase najdu brýle neztratky....
Zde připomenu, že jsem jednou za kuriózních okolností taky našel jedny brýle neztratky: ležely tři roky v kompostu, při hnojení zahrady jsem je našel, omyl, nasadil a pak jsem pálil oheň, sklonil jsem se nad oharky a spadly mi z nosu a uhořely.
Ne každá pohádka dobře skončí.