Nový slib ODS
ODS je odhodlána zveřejnit program až těsně před volbami, nicméně je jasné, že slibováním "řešení" se těžko udrží i na současném "půl napůl" poměru vůči sociální demokracii, která slibuje voličům zadarmo kde co, od jízdného pro studenty až po modré z nebe. Dvě poslední iniciativy ODS jsou zajímavé. Návrh na státní rozpočet, který by se za pochodu ladil podle situace, to zní jako divočina, ovšem pro současnou situaci by asi byl nejvhodnější. Právě tak zajímavý je návrh na vynulování rozpočtových schodků do roku 2017.

Bez reforem to nepůjde a právě reformy - tedy, rozumí se, omezování penězovodů na tzv. sociální programy - jsou kámen úrazu.

Jádro problému tkví v tom, že reforma, což není nic jiného, než uvážlivé a prozíravé hospodaření - se vyplácí teprve v delším časovém horizontu, mnohem delším, než se projeví bezhlavé utrácení toho, co máme, a do foroty toho, co ještě budeme mít a tudíž na co si vypůjčíme. Právě tato druhá koncepce je základ sociálně demokratické politiky. Samozřejmě, že to povede maďarským směrem, pokud tato strana zvítězí ve volbách a jak to vypadá, právě to se stane. Vina za krach socialisté pak shodí na předchozí vládu. Tak jednoduché to je.

Šance na obranu proti takovému konceptu je velmi malá. Petr Nečas se pokouší vymýšlet důmyslné strategie, ty však řadového voliče neosloví.

Ještě k Nečasovým reformám:

O víkendu jsem zde měl komentář, v němž jsem m.j. psal o projektu "dvou tisíc na chůvu". Dostal jsem na toto téma nesouhlasný telefonát - mail ani na druhý pokus nedošel. Měl bych se panu Nečasovi omluvit - že jsem ho nazval idiotem roku.
Nemyslím si, že p. Nečas je idiot roku nebo jedné vteřiny, naopak, vážím si ho a myslím, že je to jeden z lidí, kteří zachraňují ODS její tvář. Však taky jsem nenapsal "Nečas=idiot roku". Nicméně nápad "dvou tisíc na chůvu" mi připadá směšný. Jak tedy ta formulace zní, o tom se může každý přesvědčit ZDE.
Nadále si myslím, že role státu není v rozdávání peněz, ale v tom, aby dokázal vytvořit a uhájit takové podmínky, aby si občané mohli svoje peníze vydělávat optimálně sami a podle svého je utráceli. To není pravicová politika, to je prostě odpovědná politika. Vymýšlení toho, komu a jak se budou peníze rozdávat, to je praktika, která v konečném důsledku demokracii zahubí.

JAK ŽIVOT JDE: Pád na držku - realita
Ano, přiznám se - nechal jsem si vystavit takovou tu kartičku od benzínu Shell. Když beru benzín u Shellu, vrazej mi tu kartičku do aparátku a přičtou mi body. ž to praktikuju asi dva měsíce, možná tři. No a včera jsme s Ljubou jeli do Antiku neboli Kamenária u obce Zalužany (kousek za Příbramí, mají tam všechno možné kamenné, draždice, nádržky na vodu, koryta a podobné nezbytnosti) a tankoval jsem u shellky před Dobříší. No a slečna u kasy tam měla rozložený katalog těch věcí, co se dostanou za smart-body. Ta ironie, jmenuje se to "smart", tedy něco jako "chytrolínské body".
Zrak mi padl na vercajk v popuzdře. Jíé, za kolik je ten vercajk?
Slečna na mě smutně pohlédla.
"Čtyři a půl tisíce bodů."
No, řekl jsem si, kolik ten verajk asi stojí v krámě? Nářadí je neuvěřitelně levné v porovnání s tím, co to stávalo. Takže kolik může stát takové pouzdro. Pětikilo? Osm stováků?
"Tak se podívejte, kolik tam mám bodů," já na to, abych předvedl, jak jsem smart.
"Dvě stě čtyřicet. Plus těch sto padesát za dnešek."
Platil jsem dva tisíce. Takže můj smartmozek hbitě počítal.
150 bodů za 2000 korun je 1500 za 20 000 a čtyři a půl tisíce smart bodů je za nákup ve výši 60 000 kaček a oni mi za to dají ten vercajk.
Jéžiš, to jsem byl zase jednou smart!