No, trapné...
Ano, jsme v okurkové sezóně a ta pravá politika vypukne až na podzim, s rozjetou volební kampaní. Zatím ji rozjíždí hlavně Olga Zubová, ta důmyslná dáma, která pomohla sestřelit vládu uprostřed českého předsednictví v Unii (čímž prestiž Česka utrpěla ránu pod čarou ponoru), která založila novou stranu a kandiduje ne za tu novou stranu, ale za sociální demokracii. Připomenu, že je to ta strana, kterou tolik zlobí přeběhlíci a tudíž by se přeběhlíků nedotkla ani koncem hůlky, jen Zubovou zařadila na volitelné místo v kandidátce, třebaže není členkou sociální demokracie, ale co naplat, přinesla do kampaně prachy.

Když už jsme u těch peněz, s hezkou věcí přišly Hospodářské noviny. Ukázalo se, že poslankyně dostává 25 tisíc měsíčně na provoz auta a jelikož je zelená, jezdí zadarmo vlakem a těch 25 litrů strká do kapsy. Nenapadlo vás tedy tu náhradu někdy vrátit, když ji nevyčerpáte? zeptaly se noviny. Mě to nenapadlo, odpovídá Zubová. No, přiznám, že by mě taky nenapadlo, že to Zubovou napadne. Autora rozhovoru Vojtěcha Blažka to jistě taky nenapadlo a předpokládám, že otázku položil proto, aby se paní Zubová mohla tak hezky vyjádřit. Ona ještě říká, že kdyby jezdila autem, tak by těch 25 tisíc měsíčně projezdila. Při ceně 30 Kč za litr znamená 25 tisíc plus mínus osm set litrů. Při spotřebě 6 litrů na sto kilometrů to dělá zhruba 13 tisíc kilometrů. Což je přes 400 km denně včetně sobot a nedělí. V běžném provozu máte průměrnou rychlost tak asi 40 km/hod. To je deset hodin v autě denně včetně sobot a nedělí...

Tohle se samozřejmě netýká jen paní Zubové. To jenom ji nachytal redaktor Blažek na švestkách. Takhle si přilepšují všichni, takže je to vůči Olze Zubové vlastně nefér.

Naproti tomu je nefér tahle poslanecká nestydatost, zdaleka ne jediná.

JAK ŽIVOT JDE: Něco se povede víc, něco míň
O víkendu jsme pracovali na zahrádce. Tak například jsem stříhal živý plot. Ne, opravdu to nedopadlo filmově, jako když ho stříhali Voskovec s Werichem. Tak například ten živý plot mohu zanést k nesporným úspěchům toho víkendu.

Jenže do novin, ani těch elektronických, nepatří dobré zprávy. Kdybych ještě napsal, že jsem úspěšně sekal trávu, s papírovými novinami byste sekli, a s elektronickými, no, drát od počítače byste nepřesekli, ale prostě byste přepnuli na něco jiného.
Takže přejdu k té růži.
U vchodu máme ani ne pergolu, spíš takový rám z trámků a po rámu se pnou růže. Ljuba je zasadila daleko dřív, než jí bylo šetrně sděleno, že existuje nějaký Ondřej Neff a kdyby jí tenkrát někdo řekl, že s tímto člověkem bude sdílet život, zasmála se a kdyby jí někdo řekl, jak naloží s růží, kterou právě sází...

Zkrátka - mým úkolem bylo prostříhat předmětnou růži, zbavit ji uschlých větví. Pustil jsem se do splnění úkolu s nadšením, energií, nemalou dávkou invence. Cvak, a větvička je pryč. Cvak, druhá pryč.
Jistě tušíte, kam směřuji a vaše tušení je správné. Ta suchá větev, do které jsem se pustil po prvních dobrých zkušenostech s tenkými větvičkami byla tlustá větev. Velmi krabatá a suchá a vrásčitá a rozpukaná. Jenže až poté, co jsem ji přeřízl pilkou, zjistil jsem, že jí postupně krabatosti ubývá a nahoře že se ta krabatice větví a ty větve nahoře nejsou vůbec krabaté a suché, jsou zelené a obsypané květy. Tvořila větší část koruny. No, po pravdě, byla to celá koruna toho keře.

Nebylo to radostné zjištění.
"Aspon budu mít co napsat do Hyeny," řekl jsme Ljubě. "Do novin, i těch elektronických, patří jen špatné zprávy."
"Napiš tam dobrou zprávu," řekla mi. "Že jsem tě nezabila."
Kterýmžto radostným zjištěním končím tuto truchlivou příhodu.