Pták v srdci
Pravda a láska se prosadily i v modrém balení - Topolánek zabalil ptáka do srdíčka. Těch pětadvacet procent voličů, co ODS pravidelně volí, mu to odpustí. Jak ale na to zareagují nerozhodnutí?

Muselo by se na ně přitvrdit. Ten reklamní slogan o pravdě a lásce by se měl od Havla rovnou koupit. Havel je rozumný člověk, podle Rumlova nedávného svědectví uzavřel v roce 1989 dohodu s komunisty o předání moci výměnou za nepotrestatelnost zločinů, proč by neprodal pravdu a lásku Topolánkovi? Jestliže je program sociálních demokratů prakticky nerozeznatelný od komunistického programu a obě strany se od sebe liší jen v tom, že socialisté demokratický režim podporují, kdežto komunisté by ho nejraději podřízli, pak by se mohlo stejně tvrdit, že program ODS je nerozeznatelný od Havlova pravdoláskovství.
Přinejmenším to se občanům snaží nové logo vsugerovat.
Pravda je ovšem jiná. Nikoli program, ale praxe Občanských demokratů je nerozeznatelná od programu a praxe západních sociálních demokratů - je to klasická sociáldemokratická strana, sociálně citlivá, s poněkud akcentovanou "pravicovou" rétorikou, ovšem tak laděnou, aby nebylo třeba hesla příliš okatě plnit.

Sociálnědemokratická praxe i program jsou vcelku totožné s programem a praxí západních komunistů. No a čeští komunisté, ti dychtivě vyhlížejí historickou příležitost, kdy se nenáviděného režimu zbavit.

Takže ta změna loga ODS je vcelku správná a logická a správným směrem vedená.
Jestli ale ODS pomůže, to je sporné, a já si o tom dovolím pochybovat.
Asi se nedozvíme, která hlava to vymyslela. Jestli stejná, která nahnala Topolánka do trapné šlamastiky v Itálii, pak potěš pánbu.
Po premiéře se volá: Autor! Autor! No a spisovatel hry vyleze na jeviště a klaní se.
Já bych moc rád spatřil na vlastní oči toho vola, který ptáka v srdci vymyslel.
Což takhle hodit na něj vejce, co říkáte?

JAK ŽIVOT JDE: Ne všechny příhody jsou příjemné
Včera jsem tu vyprávěl o semináři, který jsem vedl v rámci Institutu digitální fotografie IDIF ve Vojanových sadech. Chodím tam s posluchači často, vykládám o fotografické kompozici a koukám kolem po tom krásném parku. A taky trochu vzpomínám. O tom parku neví ani mnoho Pražanů, je trochu skrytý. Já tam přišel v roce 1988, takhle na jaře. Pořádala se tam jakási květinová slavnost. No a šli jsme tudy s kájou Saudkem, Kája koukal kolem sebe, načež pravil:

"Vidíte? Lidi se válej na trávníku. To ten režim už dlouho nevydrží."
Příští rok na jaře režim květinovou slavnost zrušil, aby se lidi neváleli na trávníku a nesdružovali se. a na podzim šel k čertu. Na dvacet let, na podzim si ho podle všeho zvolíme znovu.
Ale k té nepříjemné příhodě. V tomhle počasí jezdím do Prahy na motorce. Tu jsem nechal v Idifu na dvoře a do Vojanových sadů jel metrem. No a tam jsem začal seminářovat a vykládat a ukazovat - a v zápalu výkladu jsem si odložil bundu na lavičku. Otočím se - a bunda pryč.
Ještě štěstí, že jsem v ní neměl šrajtofli s doklady a vším tím haraburdím, které v peněžence nosíme, přičemž peníze jsou to méně cenné , co tam je, méně cenné a hlavně, méně bolestné na ztrátu: občanka, řidičák, papíry k řečené motorce, pojišťovací karta, a iks dalších karet. Zkrátka, to jsem měl u sebe ve vestě. Ale v té bundě byly klíče od motorky, ovladač vrat od garáže, mobil a jistě ještě něco, na co přijdu, až to budu potřebovat a začnu to hledat.
Znáte to: tak dlouho se nic nestalo, až se to stane. To "nestání se" není bezpečný předpoklad toho, že se to "nestane" i příště. To platí o všem. Průser se neblíží pozvolna, jako třeba, že se nejdřív trochu nabouráte, pak víc a nakonec pořádně. Ne. Nenabouráte se patnáct let a pak bum a je malér. Mně nikdy nic neukradli, fakt. Ani mobil mi nevyčorovali, ani foťák - naposledy jsem ho nechal válet v buddhistickém klášteře na hoře Emmei a dva mniši v oranžových chalátech za mnou utíkali a nesli mi ho a křičeli něco jako "pin čung fo ťak kre ten"! Nikdy mi nic neukradli.
Až tu bundu. Pokud to budu brát jako lekci, pak si řeknu, za každou lekci se platí.
Takže jsem si koupil nový mobil a holt si budu muset koupit novou bundu. Ach jo.