Tlustý v Libertas
Až bude demokracie, prosadím nižší daně, slibuje Vlastimil Tlustý. On a Jan Schwiplel, druhý ze čtveřice sestřelitelů vlády, stojí v kandidátce Libertas hned za Železným. Už víme, s čím Železný půjde do voleb:

"Reprezentací se stávají asistenti europoslanců, komisaři a další lidé, kteří sice vůbec nebyli zvoleni, ale stojí ve správném předklonu a během pěti let mají možnost vydělat si 30 i 40 milionů korun. Daní se pouze 12 procenty. To jsou reprezentace vlastních zájmů, nikoliv voličů," nastínil téma kampaně.
Já tomu moc nerozumím. Chce snad Železný přeorganizovat způsob odměňování evropských činovníků? Touto otázkou nemyslím nic než otázku, netvrdím, že je vše v pořádku. Jak to chce ale Železný zařídit?

"Chceme zaplnit prostor, který tato strana uvolnila směrem k pravdě a lásce, zeleným a eurohujerství," řekl Železný. To je další náznak nadcházející kampaně. Ani tomu nerozumím. Pravdou a láskou se ironicky označuje skupina kolem Václava havla. Ta v české politice už nehraje prakticky žádnou roli. Není zcela jasno, v čem by Topolánkem vedená ODS sklouzla k "pravdě a lásce". K zeleným taky nesklouzla: v důsledku volebního výsledku byla nucena se s nevyzpytatelným pytlem zelených blech spojit a taky se to vymstilo, jak jsme na tomto místě předvídali už v roce 2006, 2007 a 2008.
A co je eurohujerství?

To je zřejmě nejpodlejší termín ze současného politického slangu. Vladimír Železný v doznívající vlně své popularity se stal europoslancem a využívá všech finančních i nefinančních výhod, které europoslanectví nese. Budiž, nechť je mu to přáno. Jenom je legrační, že se nyní chystá využít české závistivosti a hodlá namířit lidovou nenávist proti těm, co si "chtějí vydělat". Ale to pořád ještě nevíme, co je eurohujer. V Google mi vyšlo, že eurohujer je vlastizrádce. S tímto objevem přišel bloger iDnesu Štěpán Sekanina. Na webu Eurabia.cz je dokonce zveřejněn seznam 125 vlastizrádců, tedy těxch poslanců, kteří hlasovali pro Lisabonskou smlouvu. Lingvistika zná i takovát slova: euroostuda, euroskandál, europaskvil, euroblamáž, trhli jsme si pěkné eurošráky, eurotanečky, eurostroj, eurokocovina, euronaivismus, eurohujer, europanáček (viz ZDE). No, začínám tušit, co je to eurokretén.

Čteme: Tlustý se zaměří na prosazování demokracie mezi členskými státy - aby malé země měly stejná práva a pravomoci jako velké. "A až bude toto dokončeno, tak stejně jako v této sněmovně budu bojovat za nižší daně," doplnil Tlustý.
No výborně. Jen si hlavu lámu, co je Tlustý zač: je to euro...co?

Ještě k té evrpopské debilitě
Je velmi snadné nalézt debility z dílny bruselské předpisodárné kuchyně. Nicméně na svoji kůži jsem zatím žádnou nepocítil. To co mě sejří momentálně je, že:

Když jsem si koupil do firmy kombíka, kteréhjo potřebuju k výkonu povolání, musel jsem si namontovat jakousi mřížku, která - bylo mi sděleno dodavatelem - má za účel snižovat užitnou hodnotu vozu. Pak mi zlodějský stát vrátil 19% DPH. Pod tlakem EU byl tento nesmysl zrušen.
A nyní hádanka:
Smím si nyní po zrušení nesmyslu mřížku z kombíku vymontovat, abych mohl snáze převážet světla a stativy a promítací plátno a žebřík?

Kdo si myslí že ANO, je eurooptimista.
Kdo si myslí že NE, je čechorealista.

Konečně jsme se k něčemu dobrali.

JAK ŽIVOT JDE: Jak to teda bylo
Psal jsem tu o tom, jak Ljuba zapadla do bahna s autem a já svým důvtipem, silou, vynalézavostí, úporností vůle (atd, asi 100 dalších vlastností) jsem auto vytáhl z bahna. Zde je verze, jak to vidí Ljuba:

(Verze, kterou dámy pochopí).
Ano, já „paní opatrná“ jsem opravdu neopatrně zaparkovala v bahně. Zkusila jsem lehkou nohou na plynu vyjet. Můj milovaný muž nejprve prohlásil, že má svou nohu ještě lehčí a že s tím vyjeden, ale mé dosud čisté autíčko se stále více a více bořilo do mazlavého jílu.
„Zajdu sehnat nějakej traktor,“ prohlásila jsem , přesvědčena, že to v nedaleké vsi nebude problém.
„Blbost,“ řekl můj milovaný muž, „to zvládnem.“
Začal pobíhat v bahnitém terénu a lámal oschlé traviny a házel je pod kola. Nechtěla jsem nečinně přihlížet, tak jsem se taky dala do shánění předmětů, které by nám pomohly z té šlamastyky.
Mezitím Ondřej proměněný v kouli bahna se zářícíma očima naskakoval do vozu, stáčel okénka, objímal zabahněnýma rukama sloupky... a mé autíčko, můj holčičí pokojíček, útočiště ve kterém se učím texty, jím, čtu noviny (ne za jízdy) dostával podobo vojenského vozidla na manévrech. Chtělo se mi křičet, pomoc, přestaň, DOJDU PRO TEN TRAKTOR, ale radši jsem mlčela,. Znám svého muže. V jeho odhodlání nás zachránit by mu v téhle chvíli nezabránilo nic.
Když už bylo od bahna čalounění tří ze čtyř sedadel, ještě více se rozzářily oči mého milovaného a vykřikl: „Koberečky!“
Ty zadní byly ještě doopravdy čisté. Nás zachránce se jich bez zaváhání zmocnil a hodil je do bahna před autem.
Vyjeli jsme. Zabránila jsem mu, aby sebral ty bahnem obalené předměty a hodil je do dosud nezabahněného kufru.
Od té doby čistím své autíčko. Do dívčího pokojíčku má daleko, bahno se dostalo do spousty skulinek, které nelze vycídit. I mezírky v okýnkách, ve dveřích, švy v čalounění atd. Ne, není to a už nikdy nebude čisťounké holčičí auto, ale na druhou stranu vím, že mě můj milovaný Lohengrin zachrání za každou cenu.

Dodatek: Bylo to o víkendu. Z textu vyplývá, že má milovaná má představu, že každá ves je nabitá traktory a u každého stojí nažhavený traktorista a těší se, jak bude tahat pražáské auto z bláta, místo aby si sedl k obědu. Já si to nemyslím. Nicméně, teď už je každému jasné, že za vše můžu já.