Sociální demokraté se připravují vládnout
Letos půjdeme z voleb do voleb. Už se objevil slogan sociální demokracie, aby se lidé 6. června dostavili a "zabránili návratu ODS". Hlavní vřava ovšem vypukne v létě, až bude spuštěna kampaň před parlamentními volbami. Už prosáklo, jaká bude hlavní idea sociálních demokratů: budou lidem tvrdit, že jsou "na straně těch, kteří nezavinili krizi".

Celý ten slogan je nesmyslný, protože nikdo v Česku "nezavinil krizi". Ta k nám přišla, jak víme, z Ameriky, kde si lidé zvykli žít na dluh, až to prasklo. Žití na dluh, to by měla být pro sociální demokraty příjemná myšlenka. Oni sami mají na krizi jendoduchý recept: že všichni dostanou přidáno a bude po krizi.

Jenže v předvolební kampani hrají rozumové argumenty až poslední roli. Tvrzení, že "jsme na straně těch, kteří krizi nezavinili" je v podstatě geniální slogan. Brnká na citovou strunu. Lidé se rádi cítí ublížení, rádi věří tomu, že všechno zlé "zavinili tamti". Hledání viny u jiných - to je odvěký trik všech demagogů, a k obludnosti ho přivedli komunisté jejich teorií "třídního boje", a pak samozřejmě nacisté s neméně zvrhlou teorií rasovou.

Sociálnědemokratický slogan o "zaviněné krizi" samozřejmě nelze klást za rovnítko s komunistickou a nacistickou doktrínou. V jistém smyslu je to podpásový slogal, ale každý slogan je tak či onak podpásový. Vždycky je to zjednodušení, vždycky je to využití slabého místa, vždy je to namlouvání někoho a namlouvání něčeho.

V Lidovém domě to vzali za snadno uchopitelný konec a zdá se, že mají vítězství v kapse. Jenže i s podporou mazaného sloganu to nebude vítězství nadpoloviční. A tak se musíme připravit na už zažitou hru nadbíhání komunistům. V Lidovém domě si už dělají v tomto směru průzkumy. Zjišťují, že lidem "tichá podpora" nevadí, kdežto účast komunistů na vládě většinově vadí. A je to! Tohle přece známe, tohle umíme!

JAK ŽIVOT JDE: Jde do tuhého, koupil jsem si činky
Vždycky jsem měl činky. Začal jsem skromně. Když mi bylo patnáct, jednou o prázdnináích na Slovensku jsem někde objevil seriál o posilování vystřihaný z jakéhosi slovenského časopisu. POdle něho jsem začal posilovat a vcelku mi to šlo dobře. Jako kluk jsem totiž chodil do slavného "fitka" v Praze na Václaváku do Zlaté husy. Tam v podzemí sídlil pan Hojer, boxerská legenda, a snažil se z kluků udělat ramenáče. Jeho manželka seděla u piána, hrála do rytmu a my museli mrskat maličkými činkami a pan Hojer chodil kolem s kančíkem a kdo se ulejval, dostal přes lejtka.
Takže cihly byly moje první činky a řeknu, že je to výborné posilovací nářadí. Čtyři a půl kila, a hlavně - blbě se drží a to je dobře! Mnohem později jsem se dozvěděl, že Číňané posilovali se džbány s vodou.

A tak dáll... měl jsem dvouručku patnáctikilovku, ta byla nejlepší. Pak jsem zpychnul a koupil jsem si pětačtyřicítku. To je hodně těžká činka a upřímně vzato, bylo jen málo období v mém životě, kdy jsem na tom byl tak dobře, že jsem s ní mohl cvičit.

No a když jsem se odstěhoval z Mrázovky, činky zůstaly tam. Včera jsem si do Zvole přivezl první, jsou to pochromované čtyřkilovky s neoprenovým obalem držení. Teď ještě, abych našel vůli k cvičení. Ta se nějak neprodává, nevím, čím to je. Mohlo by to být ve spreji. Anebo taková malá konzerva, ta by se otevřela a vyskočil by pan Hojer s bičíkem. To by fungovalo nejlíp.