Vše se hodí k očernění protivníka
Lyžařské mistrovství světa v Liberci je u konce, začíná politická bitva. Vzpomeňme na starý vtip z dob minulého režimu, na ten současný se hodí stoprocentně.

Tenkrát se říkalo - pět stupňů budování socialismu:

1) Nadšení z projektu
2) Potíže s realizací
3) Hledání viníků
4) Potrestání nevinných
5) Odměna nezúčastněným

Teď jsme ve fázi 3. Premiér Topolánek ukázal prstem na "skupinu kolem Romana Kumpošta", ten míří prstem na ekology. Jelikož nejsme v socialismu, nedojde ani na potrestání nevinných, ani na odměnu nezúčastněným. Jenom se vyvolá nepěkná pachuť kolem akce, která úspěšně proběhla tak, jak proběhnout měla.

JAK ŽIVOT JDE: Occamova břitva
Jde o zásadu přisuzovanou středověkému filosofovi ze 13. století Williamovi z Occamu. Velmi zjednodušeně se dá charakterizovat takto: Nejlepší řešení je to nejjednodušší. Čímž se dostávám k tomu radiátoru.
Máme doma topení, věru, nikoli překvapující zjištění! Každý radiátor má ventil. Dřív to býval kohoutek s bakelitovým kolečkem, kolečko mělo čtyřhrannou dírku, ta pasovala do všech radiátorů vytápěného světa. Ne tak dnes. Dnešní ventily nemají otočnou hřídelku, nýbrž čudlík, který se zasouvá dovnitř nebo vypouští ven, podle toho, do jaké míry má být ventil otevřený / zavřený. No a my máme doma ventily otevírané / zavírané umělohmotnou čepičkou. V celém baráku ty čepičky popraskaly - čudlík do nich prorazil díru, takže radiátor nejde zavřít. Což by zas tam moc nevadilo, jenom dole v obýváku, tam jsou radiátory dva a potřebujeme jen jeden (blbě spočítané topení, ale ještě jsem nikdy u nikoho neviděl dobře spočítané topení.

Začíná drama: náhradní čepičky k našim radiátorům nejsou k sehnání, každý výrobce má svůj systém čepiček, nekompatibilní s jinými čepičkami (kdepak jsi, ó ty moje černé bakelitové kolečko?), zkrátka, tudy cesta nevede.
Hledání řešení: logika vede k závěru, že je nutno čudlík zamáčknout. Takže jsem truhlářskou svorkou zatáhnul čudlík a radiátor přestal hřát. Vítězství? Až běda dočasné. Uprostřed noci svorka vyklouzla a bum, rána, leknutí... Přemýšlel jsme dál. Vezmu dřívko placatého tvaru a přiheftnu ho drátem z jedné i druhé strany,. Aby nevyklouzlo, o to se postará jamka. Pravda, bude to hnusné, Ljuba bude nadávat. Postavím ji před volbu: hnusné vypnuté, nehnusné zapnuté, ať rozhodnou orchideje, které u teplého radiátoru chřadnou!
Osvícení: po dlouhých útrapách nastalo zenové satori, tedy osvícení. V čepičce je dírka. Nacpu dovnitř čepičky minci (ukázalo se, že ideální je dvoukoruna) a tím dírku zacelím a ventil vypnu.
Tak se stalo, jednoduše, za cenu dvou korun českých, přičemž ty peníze ani nejsou plně utraceny, systému jsou jen půjčeny. Duha se klene nad obzorem, orchideje ožívají, radiátor vypnut.
No a teď mě někdo udá, neboli podá trestní oznámení, za to, že nedovoleně užívám státní platidlo.
A bude námět na další článek do Hyeny!