ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kampaň začala naplno
Škopky špíny, snad se aspoň pobavíme. Teď jde o výsledky voleb do evropského parlamentu. Výchozí situace je k popukání. Elektorát ODS je proevropský, což samozřejmě nutí vedoucí činitele strany k výkrutům, piruetám, přemetům, ba salto mortale, neboli k tomu, čemu moje italská tetička Cezzarina říkala svou nezapomenutelnou italskou češtinou "tanec mezi vajec". Je půvabné, když volební lídr strany ODS Jan Zahradil charakterizuje onen nepříčetně trapný "cukrový" nápad jako "lehce sarkastické, poťouchlé heslo. Všechno to navozuje dojem drobné české švejkárny, která přece k české povaze patří." Jestli si tedy Jan Zahradil myslí, že česká švejkárna je hlavní prvek českého sex appealu, pak by opravdu měl změnit zaměstnání a měl by prodávat zmrzlinu. Týž Jan Zahradil vede kampaň mimo jiné v duchu argumentu, že Německo také neratifikovalo Lisabonskou smlouvu a že se nic nestane, když počkáme. Takže je to k popukání, když pod doménou ods.eu vidíme Topolánka a Zahradila na pozadí vlajky EU prolnuté do vlajky československé, nyní ve vynuceném dědictví české. Tito pánové by tedy měli jasně a bez výkrutů říci, o co jim jde. Zatím zametají Lisabonskou smlouvu pod koberec, nerozešli se s vedoucím českým eurožroutem Václavem Klausem (který jejich stranu opustil) a jsou nyní v komické pozici "Evropanů z donucení", protože prvního ledna to na ně spadlo, jako když na partaj v paneláku padne povinnost umejvat s kýblem v ruce schody. Zatím ten kýbl nevyklopili, chvála bohu!
Nicméně účtování je čeká. Ekonomičtí guruové jsou stejně nevědomí jako meteorologové. Přesně vědí, co se mělo udělat před půl rokem, ale jsou bezradní v otázce, co učinit dnes. Ale ono jednou bude za půl roku a za rok a za dva, a pak se ukáže, jestli bylo dobře, že euroskeptická politika ODS, která nás nepustila do eurozóny, byla prospěšná nebo zhoubná. Na to dnes neodpoví dopředu nikdo, ale jednou to dozadu bude vědět každý.

Zatím se můžeme bavit na milé webové stránce momentálně proevropské DOS ods.eu a uvažovat o tom, koho do europarlamentu volit, aby tam reprezentoval Českou republiku. O milovnících české švejkárny mám hluboké pochybnosti.

PSÍ PŘÍHODY: Vlvi, vlci!
Nejsou ve Zvoli vlci, opravdu ne. To jsem si jen na vlky vzpomněl, když jsme včera šli s Ljubou a Iriskou z procházky a už jsme se blížili k domovu, když se za námi ozvalo štěkání.
Nebyl to obyčejný štěkot. Na cestě tam byl pejsek, poskakoval a skoro až vřeštěl, naléhavě, zoufale.
Nejdřív mě napadlo, že se mu něco stalo. Jenže on se pohyboval normálně, nenapadal na tlapku, poskakoval jak už pejsci poskakovávají.
Ljubu zase napadlo, že se někomu něco stalo a on přivolává pomoc.
Vydali jsme se tedy k němu. Jenže když jsme se přiblížili na deset metrů, popoběhl o sto a zase tak vřeštěl.

Prohnal nás půlkou lesa, než jsme pochopili, že on prostě rád vřeští.
No a jsme u té bajky "vlci, vlci", jak ten pasáček tak dlouho z legrace plašil lidi, až jednou ti vlci přišli.

Dnes nad ránem jsem zase slyšel pootevřeným oknem vzdálený štěkot. Ale neoblékl jsem se, nešel jsem zjišťovat, co se děje. Doufám, že se nedozvím, že...
Ale ne. To jen nějaký pejsek rád po ránu štěká.