ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Poplatky prošly sněmovnou
Poplatky se osvědčily. Klesla "nemocnost", už nejsme "nejnemocnější obyvatelstvo Evropy", ozdravilo se i financování zdravotnictví a je víc prostředků na léčení vážných onemocnění, protože "paralen si lidé platí sami".
To je dobré.

Lidé kteří potřebují paralen, těch je víc než těch, kteří potřebují umělou chlopeň nebo transplantaci ledviny. Jde o voličskou většinu. Za pojídá paralen. Tudíž sociální demokraté na to hrají a postavili základ své rétoriky na "boji proti poplatkům". Vědí, že lidé poplatky nenávidí, protože nechtějí platit paraleny a myslí si, že vážnější léčení potřebovat nikdy nebudou. a když budou, tak to nějak dopadne. To je lidská nátura.

A komunisté?
Je to jako v případě prezidentské volby. Uvažovali: co nejvíc poškodí republiku? Volba Klause, izolacionisty, nacionalisty, europožerného fanatika. Proto podržíme Klause.
A teď? Lidi poplatky nenávidí, způsobíme, že poplatky zůstanou. Lidé budou naštvaní, ne na komunisty, ale "na režim". Čím hůř, tím líp. Takže umožnili v těsné většině prohlasovat poplatky.

Kdyby se mohli spolčit s čertem proti demokratickému režimu, udělali by to. Na čerta nemají mail. Proto podpoří vše, co zvýší nenáladu v zemi, co ji izoluje, oslabuje, co ji vhání do "historické situace", kdy by mohli být znovu na koni.

PSÍ PŘÍHODY: Hanč s Vrbatou se nekonali
Včera jsme si udělali s Ljubou (skoro) volný den - to je výhoda svobodných povolání, kde svoboda povolání znamená vykonávat to povolání pořád. Vypravili jsme se s Iriskou na pěší výlet, ze Zvole do Černík, odtud dolů údolím Zlatého potoka k osadě Havaj a k Maškově mlýnu a pak nahoru do Oleška. Na pláni mezi Olškem a Březovou bylo vidět, že Iriska má výletu plné zuby.

Jak by ne. Byla zima, foukal silný vítr, všude bylo bláto, nejvíc na Irisce.
Začali jsme se tak trochu strachovat, aby to vydržela. Ljuba se bála, že ji nakonec budeme muset nést. Což by nebylo jen tak. Irda váží dvacet kilo, a neste dvacetikilového, pekelně špinavého zabláceného psa - z Oleška k nám přes Březovou je to skoro čtyři kilometry! Už jsem si představoval, že budu muset svléct bundu a v té bundě že ji poneseme jako na nosítkách. A všichni dopadneme jako Hanč s Vrbatou, padneme sto metrů od cíle.

Nedošlo k tomu, Irda vše vydržela, na dohled Zvole pookřála a sotva jsme vstoupili na pozemek, Irda vyžadovala hru na šíleného psa.
Hra spočívá v to, že ji musím honit, ona utíká a schovává se a já musím křičet:

"Občané! Je zde šílený pes! Ozbrojte se vidlemi a přineste rasův pytel!"
Vydržel jsem to. Nepadl jsem deset metrů od vchodu do baráku..
Takže výlet dopadl nad očekávání dobře.