Konečně nějaký nápad
Ministr vnitra Jan Hamáček zveřejnil v pondělí koncept, jak zajistit masivní očkování velkého počtu občanů. Navrhuje využít infrastrukturu, která se běžně používá ve volbách. Je třeba naočkovat denně až 70 tisíc lidí – v druhé fázi. V té první, aktuální, se očkují hlavně senioři v domovech pro seniory, zdravotníci a další personál.
Podle této koncepce by se v okresech, menších městech a obcích očkovalo vždycky dva dny v jednom volebním okrese. V okresech bývá 100 volebních místností, pokud by se denně očkovaly čtyři okresy, do léta by se úkol zvládl.
Návrh narazil na odborné námitky, formuloval je ministr zdravotnictví Blatný, zejména je proti tomu, aby se očkovalo jen dva dny. To jistě stojí za úvahu, nicméně na nápadu lze ocenit především to, že je to nápad.
Zatím se veřejnost nedozvěděla prakticky nic: očkuje se personál fakultních nemocnic. To je jistě v pořádku. Pokud by se ale mělo očkovat masivně, jak by to fakultní nemocnice zvládly? I laika napadají otázky: jak se dostat na místo? Jak to bude s čekárnami? Kde se budeme svlékat? Svlékat se tam, kde se fyzicky očkuje, to je mrhání časem. Další problém je s pauzou 15 minut po očkování – kam si ti lidé sednou? Do čekárny? Znamenalo by to nahnat masy lidí do jednoho chumlu.
Napsal mi ráno kamarád jako reakci na včerejší úvodník, manželka je praktická lékařka, vytočila ho moje vzpomínka, jak nás očkovali ve škole, 40 dětí za hodinu:
- očkování ve škole - 40 do hodiny - bohužel dnešní realita - lékař má za všechno zodpovědnost - řekněme hodně hmatatelnou - tedy úplně nejde bodat jak na běžícím páse...
- očkování u praktiků - 10 za den (bohužel jsem to počítal několikrát - manželka je praktik). I tohle je číslo, je na hraně praktické realizovatelnosti. Pokud by z těch ordinací neudělali očkovací centra. Prakticky od jara jim přibylo spousty práce, kde co se obrovsky časově protáhlo, ale ničeho neubylo. V ordinaci se nejen ordinuje to, co vždy + supluje hygiena, vložit mezi to očkování, kdy se musí shromáždit přesně skupinky 5 lidí (v ampuli je 5 dávek) a těm to aplikovat (vyloučit kontraindikaci), a pohlídat, že nebudou mít reakci...
- nějak vymyslet aby se navzájem nenakazili, čekárna je pro 3 ordinace ... tolik se jich tam nevejde ani bez nařízení metrů....)
- je 5000 praktiků cca 7 milionů pacientů - průměrně je to 1 400 na praktika - naočkovat 2x - někteří očkovaní budou - tedy celkem 1500 aplikací (tedy pro 750 lidí) po 10 na den - 150 dnů = o trochu víc než půl roku pracovních dnů každý den…
Tolik tedy vzkaz od manžela praktické lékařky. Mě to jen utvrdilo v přesvědčení, že takto neobvyklou operaci nelze provést obvyklými metodami. Úplně hladký průběh čekat nelze – jak na drátkách to neběží ani v Izraeli, jakkoli je Izrael světová jednička. Viděl bych to třeba: fotbalová hřiště, tam stany, v jedněch si lidi obnaží paži a čekají, v dalším dostanou injekci, pak si jdou do velkého stanu na čtvrt hodiny sednout a odejdou.. Hlavně ten prostor tam musí být… Ale i ty volební místnosti mi připadají jako schůdný nápad, loni jsme u nás ve Zvoli volili už při koroně, bylo to perfektně zorganizované, nikdo se nepotkával, nikdo se neshlukoval a stačilo k tomu pár desítek metrů plastové pásky. Nedovedu si představit, jak bychom se motali u našeho obvodního lékaře dr. Potužníka v Břežanech, tam je chodbička s lavicí a pak čekárna pro tři lidi… To je ještě větší horor, než jak to popisuje můj kamarád, kterému tímto za mail znovu děkuji.
Čtěte
neff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Jak jsme sáňkovali
Sněmu není moc a kopce tady ve Zvoli buď nejsou, anebo se schovávají po lesích. Na jeden ten lesní kopeček jsme se vydali s malinkým Eliáškem. Sáňkování je náramná zábava, ale unaví. Ovšem jak kdy a jak koho.
Když mi bylo dejme tomu deset, únava se dostavovala za soumraku a protože tehdá byly kopce zasněžené do jara, soumrak se dostavoval už docela pozdě. Já se unavil dřív, než to začalo – první jízda s Eliáškem mě překvapila, jak pekelně rychle sáňky na té směsi sněhu a suchého listí na 5% svahu jezdí! Zato pejskové projevovali vůči únavě nezlomný odpor. Jízda, běh. Tahání nahoru, běh. Jízda dolů, běh.
Byli nadšení a když jsme pak šli domů, jejich oči mi říkaly: To sáňkování je super, mělo by se to praktikovat na větších svazích – bez toho prcka!