To mi hlava nebere
Na Václavském náměstí se v pátek demonstrovalo. Demonstrace protestovala proti vládním pandemickým opatřením a podporovala Donalda Trumpa. Dejme tomu, že chápu odporu Donalda Trumpa. Nejsem sám, kdo hodnotí mnoho výsledků jeho čtyřletého období pozitivně. S koronou měl smůlu a v závěru se zachoval jak idiot svým lpěním na tezi podvodu – když ji neprosadil soudně. Obsazení Kapitolu, to je jen obrazová tečka.

Chápu, že někdo pokládá vládní opatření za nedostatečná, jiný za přehnaná. Vakcína je nevyzkoušená (nechám se očkovat, hned jak to půjde) a ukázalo se, že očkovaný člověk může bezpříznakově onemocnět a roznášet nákazu dál (veliký problém). Takže chápu obavy i skepsi, chápu, ačkoli nesdílím. Co ale nechápu je to, kde jsou mezi jedním a druhým postojem styčné body.

Ono to vypadá, jako kdyby odpor proti vládním opatřením byl výrazem pravicového postoje – a pak by do toho zapadla podpora (diskreditovaného) Donalda Trumpa. Tím se ale problém odsouvá: co je na očkování proti kovidu levicového? Co je levicového na to, že si lidi mají mýt ruce?

Ona to zase není tak moc veliká záhada v tom smyslu, že záhad tohoto typu je víc. Například jedna, která mi také už delší dobu vrtá hlavou: to je levicového na potratu? Chápu slogan MÉ TĚLO, MÁ VOLBA. Uřízni si tedy nohu, ženská, řeknu k tomu. Ale dítě není tvé tělo. Co je na tom pravicového? Mě to připadá logické a logika je snad bez vyznání a bez politické inklinace.

Nemusím rozumět všemu, ale rád bych rozuměl aspoň něčemu. V téhle motanici kovid – Trump se mi to ne a ne dařit. V neděli půjdu na Václavák na démošku. Snad se tam něco dozvím.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Paní Ňafíková

Lidi s pejskem tvoří specifickou subkulturu. Patřím k ní od roku 1983, to už je pěkná řádka let. Tady ve vsi, ve Zvoli, je to specifická komunita docela soudržná. Známe se vzájemně, známe i jména psů. Neznamená to ale, že známe i jména pánů.

Přesněji, všech pánů. To by opravdu byla indolence, kdybych nevěděl, jak se jmenují sousedi. Ale už ve vedlejší ulici? Nebo v jiné části vsi, dalo by se říct v jiné čtvrti? Ani náhodou. Jména psů se zapamatují, protože: jdete, dáte se do řeči, pejskové běhají kolem a jsou oslovováni jmény. Ale jméno pána nebo paní? Nepřijde na něj řeč. Takže mi ani nepřišlo divné, když jsem potkal sousedku a ta se rozpovídala o paní Ňafíkové – z vedlejší ulice. Shodou okolností jsem zal i občanské jméno paní Ňafíkové a musel jsem si to dát v hlavě dohromady.
Podařilo se. Co do jména, praví básník. Je to pes a štěká stejně.