RODINA A PŘÁTELÉ: Případ neviditelného pianisty
NMůžete si myslet, že z neviditelnosti mi šíbe, že kvůli neviditelnému psu vidím kolem sebe všechno neviditelné, včetně pianistů. Nicméně je to fakt. Povím o neviditelném pianistovi. Na Boží hod jsme byli s Ljubou na koncertě Mistra Suka na zámku Štiříně. Konají se tam v zámecké kapli každoročně koncerty v tuto vánoční dobu. Po koncertě jsem zašli na krátké posezení ve stoje, nebo jak to nazvat, na krátké popovídání v prostorách zámku, kde se scházejí ve vánoční dobu Mistrovi obdivovatelé a přátelé.
Jak tak stojíme a rozmlouváme, slyším z vedlejšího sálu klavír. Jdu se podívat, kdo to tam hraje, a vidím:
V kotě stojí krátké křídlo od firmy Yamaha. Nikdo u něho neseděl a ono přece hrálo, i kláves se pohybovaly. Mělo pootevřenou horní desku. Šel jsem se podívat blíže. Nahlédl jsem dovnitř. Nespatřil jsem struny - prostora uvnitř byla zakrytá jakousi akusticky propustnou tkaninou.
Byl to úžasný... jak to nazvat? Nástroj? Jak mě později poučili, dá se na to hrát jako na jakýkoli jiný klavír. Kromě toho to umí generovat tóny mnoho dalších hudebních nástrojů. A umí to hrát samo, jak bylo vidět a slyšet.
Ptal jsem se Mistra, co tomu říká, jestli nemá z toho stísněný pocit.
"Ne," zněla odpověď. "Mám to doma taky."
Opravdový Mistr se "hi-tech" bát nemusí.

PSÍ PŘÍHODY: Polapený Bart
Řeknete si možná, kdopak asi mohl Barta polapit, pokud ho aspoň trochu znáte z mého vyprávění. Ano, i to se mohlo stát je to jen náhoda, že se to stalo v čase vánočním. Navíc, nestalo se to někde v divočině, nespadl do pasti na mamuty, nezaběhl do Minotaurova labyrintu. Ztratil se na zahradě našeho domu na Mrázovce, tedy dnes už v centru Prahy.
Padla noc a Bart najednou byl nebyl, zmizel, ztratil se. Samozřejmě, že to vyvolalo neklid. Když Bart zmizí, jdu se nejdřív podívat dolů do přízemí do pracovny mého otce, která dnes ¨slouží jako knihovna. Bart tam občas někdy proklouzne a nedovede otevřít dveře, protože se otevírají dovnitř a jsou tak situované, že je nemůže tlapou zachytit. Jinak totiž si Bart umí otevřít veškeré dveře, ať už otevírací k sobě, nebo od sebe.
V tátově pracovně Bart nebyl.
Marně jsme ho hledali na zahradě. Samozřejmě mě napadlo, že si otevřel braku a vyběhl ven a tam sežral nějakého jedlého psa. Branka však byla zamčená, jak se patří, na dva západy.
Vysvětlení bylo vcelku prosté.
V koutě zahrady jsem nechal povaloval žebříček, který kdysi vedl z balkonu na plochou střechu. Nechal jsem ho dělat v krušných časech, kdy jsme dokončovali stavbu prakticky bez peněz - byl svařený z armovacích drátů, jen pruty, a na konci ohnuté. a Bart, jak se večer po zahradě potuloval, nějak nešikovně se ochomejtl kolem zahnutého konce žebříčku, ten se mu zahákl za řetěz kolem krku a Bart tam uvízl.
Kdyby zakňučel, zaštěkal, kdyby na sebe jakkoli upozornil. Ne. Čekal tam mlčky, ani nehlesl. Mistr sebeovládání, nebo prostě hňup, charakterizujte to podle své letory.