|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Výměna stráží
Premiér Paroubek nahradil vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna bývalým šéfem fondu
národního majetku Jiřím Havlem. Když šel Jahn do vlády, divili se mnozí lidé, že tak
schopný člověk jde dělat vládního úředníka. Dlouho tam nevydržel. Novinářům řekl, že má
rád praktická řešení a že politika je "o něčem jiném". Takže jde dělat někam nahoru do
Volkswagenu. To je názorný příklad, jak to chodí, a také vysvětlení, proč věci veřejné
dopadají, jak dopadají.
Jiný příklad: schopného Pavla Teličku vystřídal v Bruselu Vladimír Špidla sesazený za
své politické neúspěchy a doteď Zemanem označovaný za příklad neschopnosti. A Telička se
návratu do politiky brání zuby nehty a chce zůstat v soukromém resortu. A tak je to pořád
dokola.
Plyne z toho všeho jeden závěr. Ti pánové, co si vysedí a vydržkují a vyintrikují
takzvaná místa nahoře, opravdu nejsou perly této země. Můžeme jen doufat, že budou co
nejméně kazit práci těm schopným, kteří se snaží roztáčet kola a šlapat na plyn. Což
berte, prosím, jako přání všeho nejlepšího k Vánocům, jako přání štěstí a pohody - a na tu
nemají zmínění pánové naštěstí už vůbec žádný vliv.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční příběh tentokrát policejní
Nechal jsem si zarámovat několik obrázků. Rámařství je v centru města a smaozřejmě, že se tam nedá zaparkovat. Takže jsem se s panem rámařem domluvil, že zaplatím, on mi obrazy zabalí, já přijedu, zastavím na chodníku - budu tam jen minutu - přepravím balík a odjedu.
OK, dohodnuto. Zaplaceno. Jdu pro auto, přijíždím. Někdo mi zavolá na mobil. A sakra, na chodníku, kde jsem chtěl auto odložit na minutu, stojí dva policajti. Jedu tedy dál, otočím to a zastavím v druhém pruhu přímo úřed rámařstvím, vyskočím a běžím k policajtům.
"Pánové, nechte mě tu naložit obrázky!" prosím je.
"Což o to, necháme, ale co uděláme s tím telefonováním za jízdy?"
"Odpusťte mi pokutu jako dárek k Ježíšku," mám nápad. Oni souhasí. Vběhnu do rámařství, popadnu balík, vyběhnu, naložím, odjíždím, otočím a znovu jedu kolem policajtů.
Přibrzdil jsem a volal na ně:
"Děkuju! A přeju vám šťastný a veselý!"
"Co vo to," řekli policajti. "Šťastný a veselý celkem jsou. Ale vopravdu budou, až si rozsvítíte světla!"
Takže znovu, přeju šťastné a veselé policajtům, těm hodným i všem ostatním a vůbec všem lidem dobré vůle.
|
PSÍ PŘÍHODY: Vánoce na blátě
Už to tak vypadá, že budou vánoce na blátě a pejskové tedy budou taky
na blátě. e vším všudy. Se všemi čtyřmi tlapkami na blátě.
Reakce na bláto je u obou pejsků rozdílná. Bart si nechává tlapy čistit a temně u toho
vrčí. Ano, prosím rozumprdy, aby mi neradili, vím, že v kynologických knížkách je na straně
jedna napsáno, že nesmím dopustit, aby na mě pes vrčel, Bart to dělá při každém mytí
tlapek už deset a čtvrt roku a je to součást hry a nebudu to měnit.
Iris nevrčí. Ona stojí a tváří s e jak svaté umučení. Kýbl je metr daleko.
"Udělej krok, Iris!"
Neudělá. Je jako socha na Karlově mostě.
Musím ten kýbl popadnout, přitáhnout a strčit jí do něho tlapu a pak ho zas posunout a
takhle ji - sošnou - obkýblovat, abych ji mohl odbahnit.
Je mi to nepochopitelné, protože venku je bláto, ale sakra studené bláto a v kýblu je
teplá voda a sám bych uvítal, kdybych svoje tlapky mohl v horké vodě smočit.
Iris to ale bere jako křivdu.
Ljuba by ale brala jako křivdu, kdyby na podlaze byly blátivé psí ťápoty.