|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Parlamentní vřava
Nepravdy o rušení nebo dokonce znárodňování nemocnic podle Ratha začala ODS šířit jako "kouřovou clonu", aby mohla nemocnice za pár korun rozdat svým spřízněným osobám stejně tak, jako naložila počátkem 90. let s průmyslem, čteme ve zpravodajství. Rathův argument je typický "argument analogií". Není ostatně pravda, že ODS rozdala průmysl svým zpřízněným osobám. Nejvýše postavenou politickou osobou, která byla usvědčena z tunelování, byl sociálnědemokratický ministr financí Ivo Svoboda. Pro celý případ je ale typické, že ani sociální demokrati a jejich komunističtí spojenci, ani občanskodemokratičtí oponenti neseznámili veřejnost s podstatou věci. Takže například ani současní soukromí lékaři netuší, že neziskové organizace nesmí pronajímat prostory soukromým lékařům. Jestli tento sociálkomunistický zákon projde, bude to znamenat vážné problémy pro celé jedno dobře fungující odvětví našeho zdravotnictví. Celá bitva se odehrává mimo dosah pochopení veřejnosti, třebaže všichni jsme občas nemocní, a každý nakonec odejdeme do nemocnice bojhovat ty poslední bitvy. Na webové stránce sociální demokracie není v této chvíli (úterý, 22.19) o aktálně nejtvrdším politickém střetu na parlamentní půdě ani slůvka. Na webové stránce ODS jsou žhavé aktuality z listopadu o VZP. Je kupodivu, že oba hlavní aktéři projevují takové pohrdání veřejností teď, kdy začíná období "ucházení se o občana". Jedni mu slibují svobodu, druzí pohodlné zaopatření. Ale ani jedni, ani druzí nejsou sto ho oslovit a říci mu, jak si představují, že bude ošetřen v nemoci. Je smutné, že tyto stesky píši ve stínu parlamentní vřavy, kde se bije pod pás. To, že komunisté se sociálními demokraty znemožnili hejtmanům v rozpravě vystoupit je výsměch principu veřejné rozpravy.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Drama se stromečkem
dvykli jsme si dramatům se stromečkem, protože stromečků
je všude tolik, že je až přestromečkováno. Ale i z toho může vzniknout drama.
Poslední drama se stromečkem, na které si vzpomínám, se odehrálo před mnohými léty a
oba jeho hlavní aktéři už nejsou mezi námi. Domluvil jsem se tenkrát s přítelem
Vladimírem, že se vypravíme shánět vánoční stromeček - někdo mi dal tip, že na
karlovarské silnici je ves a v té vsi že mají vánoční stromečky. Domluveno, vzal jsem
auto, jel k Vladimírovi do jeho bytu. Zazvoním, on, že už jde, obouval se a najednou se
objevila jeho paní.
"Kam jdeš?" děla přísně.
"Pro stromeček."
To ji rozběsnilo.
"Tak to jseš celej ty! Sobec! Totální egoista, Vánoce na krku a milostpán si
vzpomene, že půjde shánět stromeček!"
Teď už si to jistě na obláčku všechno vyříkali.
Drama čerstvé -hodný pán, který s e nám stará o zahrádku, přislíbil stromeček. Jenže
se ukázalo, že si pro něj mám přijet do Rokycan a Rokycany jsou přece jen z ruky. Takže
Ljuba byla odpoledne v Bauhausu kupovat šroubky a hmoždinky a volala mi, že koupila moc
hezký stromeček. Výborně!
Ledva jsem s ní domluvil, zvonil telefon, byl to hodný pan zahradník a že má pro
nás stromeček.
"Jenže my nemáme čas jet do Rokycan!"
"To nevadí, v úterý mám cestu kolem a přivezu ho."
"No jo, " povídám, "ale Ljuba zrovna stromeček koupila."
Pak jsem se ještě bavili o tom, že se stromečku snadno zbaví a já s e vrátil k
práci. Za dalších pět minut volala běsná Ljuba, že volal zahradník a že ona už má
stromeček zabalenej a co má tedy dělat, nechat ho rozbalit nebo co? Já na to, že jsem
stromeček odřek a ona, že ho zahradník přiveze a já se divil, že zahradník ji volal,
když jsem mu řekl, že stromeček nepotřebujeme.
Volám zahradníkovi a on se divil - že ho volala Ljuba!
Ztrácíte nit? Z toho si nic nedělejte. Já to taky přestal chápat, kdo koho vlastně
volal. Jedno je mi jasné - 24. prosince budeme bez stromečku.
Zapálíme si svíčku a bude taky hezky.
Vánoce grog za grogem!
Dnes, tedy ve středu, je druhé kolo pohodového výletu Vánoce grog za grogem,
pořádá Gentleman Straka a Neviditelný pes. V pět na Můstku na shledanou, indickou tečku
si udělejte na čelo, aby vás poznali!
|
PSÍ PŘÍHODY: Předvánoční uklízení
Vánoce jsou klidné, pohodové svátky, ovšem klid a pohoda jsou tvrdě
zaplaceny nechutnou procedurou, zvanou předvánoční uklízení. A jelikož Vánoce bývají na
blátě, pejskové moment pohody značně oddalují.
Bart už je hodně zklidněný životem, táhne mu na jedenáctý, takže to není takový rapl,
který pokládá za povinnost zápasit se smetákem a převrhovat kbelík. Nicméně je pořád
zvědavým, co se děje a jakmile slyší dole na dlaždicích mokré šumoty hadru, jde se
podívat, jestli při té příležitosti nebude něco k snědku.
Nevím, ž čeho pramení tento jeho pocit. Nikdy se k hadru nevykulil ani jedlý pes,
ani sušenka, natož pak klobása. Z hadru plynou vždycky jen nepříjemnosti, ba dokonce
řevy a křiky, protože psí ťápoty ve vlhké stopě dovedou uklízející element přivést do
stavu kaučukového dědka.
Co ale je málo pochopitelné je to, že Bart neťape v mých vlhkých stopách. Já jsem
si koupil speciální utírátko, něco jako prkno potažené nějakým molekulárním hadrem
(každý hadr je složen z molekul, ale tohle jsou patentní molekuly) a uklízím jím
koupelnu, když nacákám (vždycky nacákám).
Moje utírání Barta nebaví. Zřejmě má rád ženské křiky.
Znamená to, že je mužský šovinista? Nebo chce uklízející dámu pobavit? Už mi zbývá
jen málo času na vyřešení této důležité otázky. Ty Vánoce přijdou a s nimi klid, na
který se velmi těším.