RODINA A PŘÁTELÉ: Návrh na sportovní disciplínu
Zařizuju byt. Stávám se mistrem v montování montovaného nábytku. Tohle můžu napsat, protože obrazovka snese všechno. Je to ale pravda? Samozřejmě, že není. Dám příklad. Koupili jsme do nového příbytku tři skřínky z IKEA. Podotýkám, že znám IKEA a už jsem zakoupila smontoval nejeden kus nábytku od této švédské firmy se sídlem v Písku (nebo kde vlastně). Už tedy vím, že: všechny díly pasu, jsou vyrobené přesně, že v pytlíčku je přesně ten počet součástek, jaký má být, takže když něco přebývá nebo schází je chyba ve mně a ne v pytlíčku. Podotýkám, že mi trvalo několik let, než jsem přišel k tomuto poznání.
Ale k věci, k aktuálnímu stavu. Zařizujeme to, čemu vzletně říkáme šatna. Koupil jsem tři skřínky z IKEA, takové jsou to bedýnky se čtyřmi šuplíky. Jednu jsem sestavil předevčírem, druhou dnes.
A ta druhý¨á mi šla sestavit podstatně hůř, než ta první.
Uvědomil jsme si, že je v tom lidský faktor. Jako když fotbalisté hrají jednou hůř a podruhé líp a jsou to titíž fotbalisté. Takže by mohla vzniknout specifická sportovní disciplína: že by sportovci losovali ikeácký nábytek, něco jako skříň pro odkládání čepic HULMNA a na čas by závodili, kdo to složí dřív.
Já s tou skřínkou bych byl poslední, padla na mě špatná forma. Snad příště, to se polepším. Nebo pohorším, protože se sportovní formou si nikdy nevím rady, snad proto, že nejsem sportovec.
To si raději vymýšlím nová sportovní odvětví. Bohužel pro mě, ve vymýšlení nesmyslů ještě žádné mistrovství není.

PSÍ PŘÍHODY: Generálka na Silvestra
Zatímco Bart se nebojí nikoho a ničeho na světě, Iris má dva velké nepřátele. Je to bouřka a rachejtle. V pondělí bylo Mikuláše. No a vida, lidi si už vyzkoušeli petardy. Šel jsme večer na procházku a uslyšel jsem petardu. A sakra, začalo to brzy, blesklo mi hlavou a podíval jsem se na Irdu.
Taky se na mě dívala, užasle.
Jak jsi tohle mohl připustit?
Připadám si provinile. Iris se chová tak, jako bych bouřku zavinil já a já jsem ten, kdo odpaluje petardy. Nemá smysl jí vysvětlovat, že na bouřky nemám ani ten nejmenší vliv a že petardy jsem odpaloval jenom jednou, na balkoně, za Bartovy nadšené asistence. Od té doby jsem to nedělal, protože bylo jasné, že se Bart chce s petardami utkat, jako by ten ohnivec byl nějaký hodně vypečený jedlý pes.
Pak už žádná petarda nebyla.
Iris se zklidnila, aspoň trochu. Capkala po mokré cestě, ale chvilkami se ohlížela.
Nechystáš se odpálit další petardu?, ptal se její pohled a já na to opravdu neměl žádnou odpověď.