ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Indiana Paroubek
Není to způsob předvolebního boje, ujistil Jiří Paroubek veřejnost poté, co zahájil zcela nový způsob předvolebního boje. Samozřejmě, že před volbami je součástí předvolebního boje prakticky všechno, co špičkový politik dělá, i to, co nedělá. Jestliže tedy Paroubek ujišťuje, že se spojil s hercem Jiřím Krampolem bez politických úmyslů, jen proto, aby ukázal lidskou tvář své osobnosti, pak je to pochopitelně výrok pro pobavení galerie obsazení králíky. Každý soudný politik se snaží přesvědčit lidi, že je "jedním z nich", že jim rozumí, že není uzavřený v nějaké věži ze slonoviny. V politice mediálního věku už dlouho hrají věcné argumenty menší roli, než pozitivní dojem: jinak by nemohl být Vítězslav Jandák nejoblíbenějším českým politikem, jinak by nemohl před časem být nejoblíbenější politickou hvězdou Pavel Dostál v době, kdy už ho zápas se smrtí připravil o všechny síly a možnost pracovat. Ministerský předseda diskutoval s dvěma sty čtyřiceti diváky o takových otázkách, jako kdy se naposledy opil anebo zda pomáhá manželce při vaření. Otázky jsou kladeny písemně, aby se náhodou nějaký Langerův agent nezeptal na to, jak to bylo s Unipetrolem nebo tak nějak: poslední, o co premiér stojí, je to, aby se z tohoto podniku stal nějaký novácký Kotel. Asistent v zákulisí pečlivě vybere takové otázky, které zapadnou do sousedsky přiboudlé atmosféry. Paroubek má oproti svého protivníkovi Topolánkovi jednu velkou výhodu: drží v ruce moc. To samo o sobě přitahuje a dráždí. Češi mají tu odvěkou vlastnost pokládat mocné za nějaké "ty tam", za cizí elementy. Já takový nejsem, ujistí je Paroubek. Jsem pořád s vámi a povím vám, kdy jsem se naposled opil. Není na tom nic špatného a odsouzeníhodného. Naopak, je to strategický tah v logice dosavadní Paroubkovy ofenzívy, které se dá vytýkat ledacos, jenom ne to, co by bylo podstatné, totiž neúspěšnost. Usmyslil si vyhrát volby a spojit se s komunisty, které prohlásí za polepšení. Slíbí a udělá pro to cokoli. Bodrá lidovost se osvědčuje. Lidé nemají rádi konfrontace, mobilizace a argumentace. Mají rádi vtipy o blondýnách. Proto společné vystupování s hercem Krampolem. Za těchto okolností připadá jako poselství z jiného světa propagační trumf občanských demokratů, klip o Indiana Jonesovi, kterého vyvede ze socialistického pekla turistická značka ODS. Kdypak byli původci tohoto nápadu naposled "mezi chlapama" v hospodě? Třeba by tam potkali Paroubka, tenkrát, když s naposled opil.

RODINA A PŘÁTELÉ: Všude samý igelit
Každá pitomost je zabalená do igelitu. Je to nutné? Není křičím já, jako občan a jako strýc Podger, pošuk, kterému se vše ve zlé obrátí. Takže konkrétně: namontoval jsem lampu, i ukázalo se, že žárovky nemají normální patici, ale tu malou, mignon. Takže shánění miňonek, v Bauhauze je měli, od firmy Osram. Potud OK.
Vrátil jsme se domů. Vylezu na štafle. Vytáhnu z igelitového pytlíku papírovou krabičku. Potud vše normální, žárovky bývají v krabičkách, aby se nepomlátily. Tahle byla v plastovém obalu. Dobrá. Otevřel jsme plastový obal, vytáhnu z něho žárovku - a ona byla potvora v druhém plastovém obalu.
Co s ním, uvažoval jsem. Musím slést ze štaflí, najít nožík nebo nůžky, otevřít druhý plastový obal. Proklínám pana Osrama a jeho technologické náhončí, podplacené od firmy na plastové obaly, kteří způsobili, že jedna blbá žárovka je zabalená v plastu natřikrát. Zatímco balancuju na štaflích, obal se rozevírá a žárovka padá a puká.
Já nadávám.
Je mi to prd platné.
Naštěstí mám svíčku zatím bez plastového obalu.

PSÍ PŘÍHODY: Bart má nový míček
Návštěvy už zjistily, jak si zabezpečit Bartovu přízeň. Ve vládě je to jasné, tam stačí pět českých. U Barta je to levnější, stačí jeden tenisák. Ovšem zase - Bart nedokáže nikomu dohodit provizi za privatizaci Unipetrolu. Bart je nevinná bytost a je nekorektní ho plést do tak hnusných souvislostí, jako je politika. Má svůj míček, blaženě ho žvýká a chtěl by se s ním producírovat i venku. Jenže se mu nevejde do tlamy plus košíku.
Dilematická situace! Naštěstí je Bart už pán v letech a je připraven k vyjednávání: chceš na procházku, bez míčku, nebo se chceš válet na pelechu, s míčkem v hubě?
Bart volí druhou eventualitu.
Chápu ho.
Máme mnoho společného.