RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme slavili neslavili Halloween
Včera jsem tu psal o Halloweenu, o svátku prastarém, z keltského dávnověku přežívajícím. Jeho symbolem je "Jackova lucerna" - vydlabaná dýně. V Americe je to veselá maškarní taškařice, my jsme zatím zůstali na úrovni té dýně. První konal pokusy s dýní můj přítel Martin Zhouf , ten vyrobil halloweenskou otvoru už před týdnem a obdivovali jsme ji s Ljubou při poslední návštěvě u něho. Možná, že to byl poslední impuls, proč jsme do Halloweenu šli letos také, i když, pravda, jsme o tom uvažovali už loni, když jsme v Německu viděli u silnice stánek a tam prodávali nádherné oranžové dýně.
Ta naše letošní nebyla tak velká, jak ta loňská německá, ale přece jen byla docela slušně velká. Na sochání jsem já, ozbrojil jsme se tedy nožem. Začal jsem tím, že jsem vyřezal oči, nos a zubatou tlamu. Pak jsem zespod vyřízl kulatou díru - a ona je ta dýně dutá, není plná, jako třeba meloun! Dutina je plná jakýchsi vláken a semínek, je to všechno mazlavé, lepkavé, slizké -bylo mi, jako bych hubil nějaký život, ne moc příjemný pocit.
Co tyto řádky píši už září halloweenská lampa před domem a takto tam bude zářit napřesrok taky a jak doufám, třeba se někdo přidá. Vánoční stromeček je taky poměrně nedávno importovaný obyčej, proč by se neujal Halloween? Mělo by se ujmout všechno, co dává životu rytmus, co poskytuje impulsy. I když je to tak šeredná potvora, jako ta halloweenská příšera.

PSÍ PŘÍHODY: Listovní orgie
Někdo má rád jaro, jiný zase léto. Mnozí dávají přednost zimě a jejím sněžným radovánkám. Bartovi se nejvíc líbí to, co je teď - začátek pořádného podzimu. Dokud to bylo jen tak babí léto, Bart byl v klidu. Vyhledával stín - to Iris vždycky leží na sluníčku a Bart opodál v chládku, nebo dokonce si chladí břicho na dlaždičkách. Teď už je celkem chladno, takže tenhle problém odpadl. A několik ranních mrazíků se zasloužilo o to, že listy konečně přestává bavit jen tak viset na větvích a houfně padají k zemi. Vítr je honí a nahání do prohlubní a rigólů.
Právě to se Bartovi líbí nejvíc. Nikdy ho to neomrzí. Narodil se v září, takže je možné, že někdy na přelomu října a listopadu přišel na to, jak je svět krásný a hromady listí ho okouzlily a zůstal tomu okouzlení věrný.
Může vám připadat,že je to groteskní představa - okouzlený Bart.
Ale to byste ho museli vidět, s jakou láskyplnpu náruživostí se noří do hromad čerstvě spadaného listí. Až začne pršet, listí splihne a Bart si ho přestane všímat. Bude se dál věnovat pátrání pojedlých psech. Čas listí nastane zase až za rok.