RODINA A PŘÁTELÉ: První sníh na botách
Ve středu ráno mrzlo! Přestože každý rok někdy začne mrznout, vždycky mě překvapí, že to nastalo "už teď". Nepamatuju, že by mrzlo "teprve teď". Vyšel jsem ráno před dům a auto bylo obalené jinovatkou. Prošli jsme s Iris velký okruh, tedy po cestě lesem až k sousední Březové a po cestě přes louku zpátky a když jsme se dostali k prvním domkům Zvole, všiml jsem si, že mám boty obalené sněhem. Nebo spíš nějakou ledovou drtí.
Na několika domech jsem v posledních dnech obdivoval červené listy přísavníku. Je to krásný moment v roce, když zčervená přísavník, ale stejně krátký, jako když na jaře kvetou sakury nebo vistárie. Trvá to tak týden. Pak přijde Čas, poklepá na svoje přesýpací hodiny a je po všem.
Japonci pozorují kvetoucí sakury a mají to za slavnostní chvíli v roce. Příště, pokud si vzpomenu, bych se mohl slavnostně obléknout, abych uctil červené listy přísavníku.
S tou výhradou, že každý den přinese něco krásného a neopakovatelného a rychle pomíjejícího. Každý den by mohl být slavností a je to naše chyba, když ho takto nevnímáme. Vždyť je výjimečný už tím, že ještě nikdy nebyl a už nikdy nebude!

PSÍ PŘÍHODY: První sníh na botách
Usadili jsme se ve Zvoli. Také Iris tu navazuje kontakty. Jsou to kontakty pozitivní i negativní. Podle čeho usuzuje pes, že jiný pes je sympatický nebo antipatický? Na to jsem nepřišel na bezmála čtvrtstoleté soužití s těmi čtyřnohými potvorami.
Iris je osoba smířlivá, konflikty nevyhledává a pojem "jedlý pes" je pro ni neznámý. Pravda, za ty dva poslední roky se od Barta hodně naučila a dovede mu být zdatným sekundantem, přinejmenším jako kibic a hecíř. Zatím je tu bez Barta a musí se světem protloukat sama. Cizím pejskům se tedy pokud možno vyhýbá.
Jen jedna kokršpanělka jí výrazně nepadla do oka a taky ta kokršpanělka si o ní myslí opravdu ale to nejhorší. Když jdeme kolem plotu, kde kokršpanělka bydlí (a nechává tam bydlet i lidské osoby), Iris zrychlí, pak se rozběhne a vzápětí nastává krátká, leč prudká výměna energických názorů.
Jak vznikla ta nevraživost? Zase mi to připomnělo anekdotu. Je to tom chlapíkovi, kterému zkrachovala banka, ve které měl úspory. Pak přišla vichřice a shodila mu strom na auto. Vyhořel mu dům. A nakonec mu i vítr sebral čepici. To už nevydržel, v zoufalství padl na kolena, vztáhnul ruce k nebesům a zvolal:
"Bože! Bože! Za co mě tak trestáš?"
"Nevím," ozvalo se shůry. "Ale ňák mě sereš."