RODINA A PŘÁTELÉ: Už mám knihovny
Jsem zvědav, s jakou přijdu zítra. Když jsem totiž na kraji týdne montoval nástavce knihoven z IKEA, taky jsem se domníval, že jsem udělal všechno dobře a nezasloužím si přízvisko Podger! Dokonce jsem se tím na tomto místě drze chlubil. No a pak přišla Ljuba a všimla si, že jsem u tří nástavců ze čtyř popletl pohledovou a nepohledovou stranu a namontoval to obráceně.
Včera přivezli z IKEA to podstatné, tedy dvoumetrové kusy, které se mi do osobáku nevešly. Pro vysvětlenou, nábytek z IKEA jsou vždycky stavebnice. Skříň je rozložená na díly (jako ostatně jakýkoli jiný kus nábytku) a tyto díly jsou složené v lepenkových krabicích. Skládá se to dohromady pomocí spojovacích pomůcek a ty vždycky fungují a je jich správný počet.
Odpoledne jsem se pustil do skládání a ze čtyř skříní se mi podařilo postavit větší část, tedy tři, takže to v mé pracovně začíná už pěkně pracovně vypadat. Dokonce jsem byl takový hejsek, že jsem opovrhl studováním návodu - a sestavil jsem to z hlavy, vycházeje z logiky věci!
Jen jedno mi je divné.
Řekl jsme, že v nábytcích IKEA všechno hraje dohromady. Tyhle skříně mají dvě bočnice a záda. Bočnice se dohromady spojí třemi policemi: tou těsně nad zemí, střední a horní a záda to pevní. Skříň se doplní čtyřmi dalšími policemi, které jsou variabilní. No a dole, pod tou spodní policí, je příčný trámek kvůli větší pevnosti.
Opakuji, vždycky všechno štymuje, pasuje,díra na díru. No a u jedné té skříně u jednoho toho trámku jsem narazil na podivný jev: na trámku je řada maličkých dírek. Proč??? Kdyby to nebyla IKEA, mávl bych nad tím rukou. Ale u IKEA nikdy nedělají zbůhdarma dírky. Možná právě z těchto dírek vyleze ten čert a vystrčí na mě svůj červený opruzený zadek aby se mi vysmál, že jsme přece jenom Podger. Skříň zatím stojí,tak uvidíme.

PSÍ PŘÍHODY: Výlet na Zbraslav
Zvole je vesnice na kopci nad Vltavou. Bezprostředně pod ní leží Vrané a o kousek dál je Zbraslav, naše metropole. Tam jsem se s Iris vypravil včera odpoledne, abych vykonal několik činů. Předvším bylo třeba zajít do Komerční banky, abych si přemístil vedení účtu a ohlásil změnu adresy. Pak jsem chtěl najít lékárnu abych si tam koupil elastický obvaz na koleno. Jak vidno, moje úkoly nebyly složité, ale odpovědné,to ano.
Iris jezdí ráda na výlety,takže jsem ji vzal sebou. Sjeli jsme do Zbraslavi a tam, na náměstí, je hlídané parkoviště, deset korun na hodinu. Nechal jsem tam auto a v něm Irdu, stočenou do klubíčka v nohou místa pro spolujezdce, tam vždycky jezdí, na vzdálenosti dlouhé i krátké.
Vyřídil jsem všechno v poklidu. V Komerčce to trvalo pět minut, v lékárně na mě byli hodní, koupil jsem si tedy ještě vitamin cé a acylpiryn,to je zázračný lék, který pomáhá proti všem neduhům. Zaskočil jsem ještě do pekárny a koupil tam takový kroucený objekt, o kterém jsem se domníval, že bude Iris chutnat (nemýlil jsem se). Měl jsem takový pěkný, konejšivý pocit z přívětivého, dobře fungujícího městečka. I městský policista na kole, který odstavil stroj a uděloval pokutu nezbedníkovi parkujícímu na chodníků (dvacet metrů od poloprázdného parkoviště), patřil k pohodě města.
Takže jsem odemkl auto, nasedl a vyjížděl k východu. Pan ostraha nakouknul dovnitř,když jsem u něho zastavil, a povídá:
"Aha, pejsek!"
"No ano, pejsek," povídám. "Naše Iris."
"Tak proto to auto troubilo!"
Já zapomněl, že po zamknutí se zapne alarm a že ten alarm má pohybové čidlo a to někdy reaguje i na mouchu, která lítá po vnitřku vozu... Toho odpoledne jsem nepůsobil coby příspěvek k většímu klidu v městečku...