RODINA A PŘÁTELÉ: Krajina plná motorek
Na motorce jezdím pořád, jel jsem na ní v pátek, jel jsem na ní v neděli - jen v sobotu ne. A to byla chyba. Bylo mi to hodně líto, že jsme jeli s Ljubou autem do Zvole!
To se jede od Zbraslavi podél řeky do Vraného po úzké silničce přes Jarov, a najednou proti nám džíp či náklaďáček zřetelně vojenského původu s americkou vlajkou a za ním někdo na motorce, na harleyi. Tím to začalo. Ze zatáčky se vynořovali noví a noví motorkáři. Zastavili jsme, já vystoupil a co mi zbývalo jiného, než mávat!
Nebyl to sraz harleyistů, protože tu a tam se mezi harleye připletly i nějaké "pořádné motorky" (harleyisté mě teď budou kamenovat) a dokonce jsem zahlédl i chlápky na historických jawách. Bylo jich několik desítek, těžko odhadovat, ale sto jich bylo určitě a kdyby se u kázalo, že dvě stovky, nebudu překvapený.
Jeli pomalu, nikdo nikoho nepředjížděl - a nikdo nepředjížděl je. Tím jak jeli pomalu, vytvořili za sebou docela slušnou kolonu automobilů - ale zkuste předjet na úzké silnici dvě stovky pomalu jedoucích motorkářů!
Nakonec kolona přece jen přejela a Ljuba mi slíbila, že se mnou někdy na nějaký takovýhle výlet pojede. Odjeli jsme do Zvole, kde jsme celé odpoledne pracovali na domečku, hlavně uklízeli, protože v jedné jeho části nás čeká malování a kladení podlah. Vozil jsem na kolečku haraburdí do kontejneru... a z krajiny se ozýval hukot motocyklových motorů. Byli všude kolem, motorkáři, jako když se někde rojí včely, tak sem tam nějakou tu zatoulanou dělnici uvidíte. Říkal jsem si v tu sobotu,m že až sem pojedu v neděli na Sůze, nebude po nich památka.
Přesně tak se to přihodilo.

PSÍ PŘÍHODY: Když dáma nemá náladu
V sobotu jsme pracovali ve Zvoli v našem domečku a Iris asistovala. Pro pejska to není nejzábavnější zaměstnání a marno jí vysvětlovat, že i my bychom daleko rádi jezdili s ní po volné krajině přírodou!
Odpoledne bylo nutno zaskočit za přáteli něco vyřídit. Žijí nedaleko, v Olešku. Nejen že mají psa, oni mají pět psů, pět, ale malinkých, psici a čtyři pejsky. Psici zavřeli domů a pejskové zůstali venku. Iris se chovala velmi spořádaně, jak se slušní dámě na návštěvě. Jeden sice za ní chodil a nadával jí, ale pak ho to omrzelo a přestal ňafat. Iris objevila zapomenutou psí hračku (zahrada je jimi poseta, jak jinak, když tam žije pět pejsků) a zaměstnala se, zatímco jsme seděli pod vysokánským kaštanem a probírali s pány domu a pány pejsků radosti si strázně světa.
Pak jsem se musel zvednout, šel jsem pro něco do auta a jak jsem se vracel, pejskové mysleli, že jsem nová návštěva a začali štěkat a jeden zaštěkal na Iris a to právě byla ta chybka.
Už toho bylo dost, pomyslela si Iris. A ještě - jak by se zachoval Bart?
Takhle!
A vyjela po ňafajícím pejskovi a popadla ho za krk.
Byla to soft akce a trvala vteřinku. spíš to bylo varování,než cokoli jiného, ale i tak - Iris dala najevo, že si do polívky foukat nenechá. Což se na vlastní kůži o půl hodinky později - už venku, na procházce, přesvědčil jeden volně ložený, přidrzlý kokršpaněl, když se k ní přiblížil v úmyslu zjevně nemravném. Dámy, když nemají náladu, je lépe nechat na pokoji.