|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Válka juristů
Ministr spravedlnosti Pavel Němec podal kárnou žalobu na nejvyšší státní zástupkyni Marii
Benešovou. Důvod: "Nezvládla své mediální vystupování a dopustila se jednání, které má
znaky trestného činu pomluvy," řekl mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun.
Zajímavé. A zajímavější bude, jak to dopadne. Vznikl by precedent pro posuzování
jiných "nezvládnutých mediálních vystupování". Činovníci by dávali pozor, jak mediálně
vystupují a jak své mediální vystupování zvládají nebo nezvládají. Parlament by mohl
zahájit práci na stanovení norem pro mediální vystupování a měřítek, jak je zkoumati.
Nadsázka a pokus o humor se trestají už dnes. Ale jak si noví normotvůrci poradí se
stupiditou mediálních vystupování? Otevírá se široké pole pro právní kreativitu.
Pikantní je, že i tato kauza proběhne tak, jako jiné: začíná se tím, že soudce, který
ji dostal na starost, se velebně ubírá na dovolenou, kterou jistě příjemně stráví ve
vidině patnáctého, šestnáctého a snad i osmnáctého platu.
Bejt v justici, mám Němce na krku. Protože tohle je mediální pomluva.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Čekání u závor
Podél Vltavy vede trať Sázavského pacifiku. Ve Vraném ji kříží silnice, jsou tam tedy
šraňky. V Praze bydlím v té části města, kde žádné šraňky nejsou, nejblíž jsou v Liboci
a ve Veleslavíně, pokud mi paměť sahá. Vztekám se, když tudy jezdím. Šraňky jsou i v
Radotíně a v Černošicích. To jsou šraňky rozumné, hlavně ty v Radotíně: lehnou, vlak
přejede, zvednou se. Málokdy čekáte déle, než byste na křižovatce čekali na červené.
Ve Vraném jsou šraňky venkovsky rozvážné. Lehnou, čekáte, čekáte dlouho. U závor je
obchůdek, pokud máte pevné nervy, můžete si odskočit a koupit si housku. Jenom tam nějak
není prostor na netrpělivost. Spěch s e nehodí k obci s bílým kostelíčkem na kopečku, s
přívozem přes řeku. Spěch v takovém místě se rovná směšnosti. Vlak, který pak přijede, je
zpravidla motoráček a o žádném "přehnání se" není řeči. Je to šraňková idyla.
O maximální idyle mi ale včera vyprávěl můj kamarád Barclay. O víkendu se projížděl na
kole někde u Nymburka. Už nevím kde to bylo, ale dojel ke staženým závorám. Čekal. Pět
minut, deset minut. Pak mu to přišlo dlouhé, tak nakoukl vlevo, nakoukl vpravo a šraňky
nešraňky, červená nečervená, trať přeběhl. Když byl na druhé straně, ohlédl se a spatřil
nápis:
PŘEJEZD JE TRVALE UZAVŘEN
Tak to má být! Tam je pořádek! A kdo chce cestovat, užije si dobrodružství.
|
PSÍ PŘÍHODY: Bartovo štěstí
Včera začal den šťastně, přinejmenším pro Barta - Bart našel tenisák. Pěkně omšelý,
opršený, ale kulatý a pružný. Sundal jsem Bartovi košík a tím procházka skončila, Bart
velí k návratu a těší se, že si lehne u domovních dveří a bude žvýkat a žvýkat.
Bart má na tenisáky radary. Za ta léta jich našel už pěknou kopici, kdežto Iris, ta
jich našla zatím jenom málo. A taky nevydrží nést tenisák až domů - omrzí ji tak po dvou
stech metrech a pustí ho. Samozřejmě,že tam tenisák neleží nikdy dlouho, ujme se ho Bart.
Ale budiž podotknuto, že Bart nikdy Irdu nepoňouká, aby tenisák pustila. A už vůbec na ni
nedoráží! Prostě čeká, trpělivě, a je si vědom toho, že jeho chvilka přijde.
A ona přijde, jako že je tenisák kulatý.
Večer jsme litoval, že Bart neumí číst. Ten by se zaradoval.
Na plotě sokolského areálu Mrázovka přibyla velká cedule. Je na ní namalovaný tenisák
velikosti kola od vozu a nápis:
TENISOVÁ ŠKOLA
Musel bych Bartovi vysvětlit - pokud by uměl číst a vzal by nápis a obrázek na
vědomí, že se v tenisové škole učí s normálními tenisáky a že ten velký, že je to jen
reklama, poutač, takže nemusí mít obavy: bude co do huby, v rozměru obvyklém.