RODINA A PŘÁTELÉ: Velké pokušení
V neděli jsme byli na výletě, na kolech jsme si udělali v Brdech malý lesní okruh. A tam jsem byl vystaven tomu pokušení.
Dojeli jsme na hřebenovou cestu nad Kytínem. Vede krásnými lesy a není divu, že tam potkáte stovky kolistů a turistů. A taky jsem tam na křižovatce lesních cest uviděl motoristu, přesněji, motoristku.
Stručně popíši situaci. U cesty nějaký pán řezal motorovkou dříví. Paní, patrně jeho paní, se snažila k němu zacouvat vozíkem. Znáte to: když couváte s přívěsným vozíkem a chcete, aby jel doleva, musíte točit doprava. Snadno se to řekne. Musíte to mít nacvičené, musíte to mít v paži. Míval jsem to v paži, dokud jsem měl přívěsný vozík. Ten už nemám a obávám se, že se mi to z paže vytratilo.
Zpět k situaci. Paní couvala a vždycky se jí to zalomilo. Naštěstí pro ni tam měla dva synky, výrostky, tak dvanáct a čtrnáct let. Ti zalomený vozík narovnávali. Poprvé vcelku ochotně, podruhé huhlali a potřetí už nadávali, jak by se před maminkou nadávat opravdu nemělo.
A teď přišlo to pokušení. Mám slézt a nabídnout se, že jí tam zacouvám? Mám to couvání s vozíkem ještě v paži? Mám riskovat, že to taky zalomím a teď se na mě sesypou všichni, paní, synci a muž s motorovou pilou?
A navíc Ljuba, která mě sprdne, že se pletu do věcí, do kterých mi nic není?
Odjel jsem. Řekl jsme si, že nemusím řešit všechny problémy tohoto světa. Ale v hlavě mi to leží, od toho to bylo pokušení, aby mi to leželo v hlavě.

PSÍ PŘÍHODY: Případ ztracené rukavice šťastně skončil
Je to něco přes týden, kdy jsem tu referoval o případu ztracené rukavice. Moje dcera Irena ho šťastně završila v Neděli.. Stručně zrekapituluji, o co šlo: Ljuba našla v hromadě borového jehličí u nás na zahradě moji motorkovou rukavici. Kdepak je ta druhá? V čudu. Ukázal jsme nalezenou rukavici Bartovi. Hledej, vybídl jsem ho. Pochopil, oč jde. Šel najisto. Ne, že by pátral. On si prostě na předem určené místo došel, tam chvilku hrabal a vyhrabal rukavici. Pracovní, hadrovou, za patnáct korun z Obi, zahrabal ji tam před dvěma lety.

Tolik ta příhoda stará deset dní. V neděli mi přinesla Irena motorkovou rukavici. Našla ji při plení v zahradě v koutě (ikskrát jsem ji tam hledal v ten den Velké Ztráty!). Kupodivu ještě nechytila plíseň, takže bude ještě použitelná. A za válcem na dusání trávníku našla pár motorkových rukavic. Chtěl bych se vsadit, že nejsou moje. Jsou Davidovy? Neříkal nic o tom, že by postrádal rukavice.
Je možné, že se Bart byl projít... Nedaleko od nás je usedlost Šalamounka a tam mají svoje sídlo harleyáci. Že by tam byl Bart na návštěvě?
Tak to chodí v životě. Jedna záhada vyřešena a druhá se vynoří.