ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Volba dle očekávání
Nenechám si od nikoho foukat do polévky, to je osa – přinejmenším personální - politiky premiéra Jiřího Paroubka. Prokázal to při jmenování Vítězslava Jandáka ministrem kultury, po krátkém tanečku, při němž předstíral, že vážně přemýšlí i o jiných variantách. Byl ale už rozhodnutý „to dát Jandákovi“, i kdyby se komedianti, škrabáci a mazalové stavěli na hlavu. Ministr kultury toho nemůže mnoho zkazit. Tento postoj je však cítit i za nominací nového policejního prezidenta, která je sice v kompetenci ministra vnitra, ovšem premiér do ní osobně zasáhl.

Ve středu se ministr vnitra Bublan rozhodl jmenovat novým policejním prezidentem plukovníka Vladislava Husáka. Zde je nutno podotknout, že kandidátů bylo několik, někteří byli velmi zajímaví. Tak například Jiří Vorálek řídí severočeskou policejní správu, vyhodnocenou jako nejlepší v zemi. Za úvahu jistě stál i Oldřich Martinů, náměstek policejního prezidenta pro koncepce a mezinárodní spolupráci. Vladislav Husák odpovídá za uniformovanou policii. Funkčně byl tedy odpovědný i za zásah při CzechTeku. Pro Paroubka to byla výzva. Z prestižních důvodů nemíní ustoupit ani o píď a Husákova šance na jmenování dosáhla stupně hraničícího s jistotou.

Opozice nemá po ruce mnoho kamenů na vržení. Je zde dva roky stará kauza se zatloukáním dopravní patálie, u které Husák osobně ani nebyl. A samozřejmě „bitva u Tachova“ a Husákův snadno zneužitelný výrok ze začátku srpna, že policie by „se ani nešla podívat“, kdyby si technaři najali pozemek. Coby kostlivec ve skříni visí v Husákově almaře na ramínku uniforma z Pohotovostního pluku z roku 1989. Přesto je zřejmé, že stínový ministr vnitra Ivan Langer trápit ministra vnitra kvůli Husákovi nehodlá. Ví dobře, že Husák se bude ve funkci trápit sám.

Husák řekl v předvečer své nominace, že hodlá zlepšit mediální obraz policie. To je trochu kluzká formulace. Mediální bublinou byla do značné míry „bitva u Tachova. Ale už Krejčířův útěk, který zlomil Kolářovi definitivně nohy prezidentského křesla, je výraz marasmu a nekompetence. Do značné míry je to důsledek stavu, kdy naše policie připomíná samořiditelný balón. Přehmaty a bohužel někdy i i zločiny policie vyšetřuje policie za dohledu policie s výsledkem předem určeným ve prospěch policie. Je otázka,zdali policejní prezident je ten, kdo může tento stav napravit. Mohl by ale k nápravě výrazně přispět a právě to od něho veřejnost čeká.

RODINA A PŘÁTELÉ: Rozepře zásuvková
Blíží se okamžik stěhování do Zvole, kde si upravujeme bydlení. Zařizuju si tam pracovnu. Přál jsem si, budu mít, a vlastně už mám, pětadvacet zásuvek v jedné řadě. Zásuvky, to je můj odvěký problém. Dnes je všechno na co se podíváte elektrické. Potřebujete neuvěřitelné množství kabelů a na konci každého z nich zásuvku. Řeším to prodlužováky s penálem plným zásuvek a do prodlužováku další prodlužovák s penálem a ...
Dosti. Dovedete si to představit.
Pány elektrikáře jsme proto poprosil, aby mi udělali zmíněnou řadu 25 zásuvek, a abych měl v pracovně speciální rozvaděč s pojistkami a přepěťovou ochranou.
J8 jsem byl tou ideou nadšen od samého začátku, Ljuba zděšena. A když jsem pak chtěl, aby zásuvky byly nad stolem, byl oheň na střeše.
"Je to hnusný," pravila Ljuba.
"Jenže praktický."
"Hnusný kabely budou viset."
Jenže se nebudou válet po zemi a já nepolezu pod stolem."
Přivolal jsem si na pomoc elektrikáře. I oni mínili, že v pracovně je dobře mít zásuvky nad stolem.
Do toho přišla dcera, tedy Anna Marie, a podotkla, že její táta má zásuvky nad stolem.
"Vidíš," řekl jsem Ljubě. "Má je nad stolem."
"Jenže je to děsně hnusný!" pravila Anna Marie.
Zatím jsem zvítězil. Zásuvky jsou už ode dneška zadlabány ve zdi. Možná ale, že kvůli těm ženským řečem raději zalezou někam pod stůl, uvidíme.

PSÍ PŘÍHODY: Patálie s rukavicí
Zdaleka to není moje první setkání s problémem "Bart a rukavice", viz příhodu skoro na fous dva roky starou. Plyne z ní, že i já i Bart jsme nepoučitelní. Nějak jsem si nedbale uložil motorkové rukavice. Ljuba jednu našla v hromadě jehličí. Přinesla mi ji s dotazem, zdali mám přehled o tom, kde je ta druhá rukavice.
Neměl jsem.
Bart chodil kolem a tvářil se nenápadně. Povolal jsem ho. Nemá smysl mu lát. Nemůže za to. Ukradne rukavici a zahrabe ji. Jenže - kam?
"Barte," řekl jsem mu. "Podívej. Rukavice. Očuchej ji. Hledej!"
Bart se tvářil velmi moudře. Pečlivě rukavici očichal. Měl jasný zrak psa, který přesně ví, co má dělat. |Odběhl, já klusal za ním. Šel absolutně najisto. Žádné pátrání, vzpomínání - prostě, jistota, přesně mířená rána. Začal hrabat.
Za chvilku ji vytáhl. Rukavici.
Byla to pracovní rukavice z Baumaxu, hadrová, za patnáct korun pár, kterou ukradl a zahrabal před dvěma roky.