RODINA A PŘÁTELÉ: Na skok za Frýbortem
Volal mě kamarád Frýbort, jestli nechci do vinárny. Já, že chci a ptám se, jak na to přišel? Protože jsi o tom psal ve Psu, ty moulo, zněla odpověď.
Svatá pravda! Postěžoval jsem si, že ani na skok za kamarádem nemůžu, nemaje času. Takže jsem za ním zajel na motorce. Jezdit na motorce do vinárny je pitomost, protože pak tam sedím o sodovce a všichni mě litují. Není ale proč. Sodovka mi chutná a na motorce jezdím rád. Nicméně k té sodovce. V poslední době jsem si oblíbil nealkoholické pivo. Chutná skvěle (nejlepší je Radegast, ani Staropramen není špatný). Říkám si, a co nealkoholické víno? Ano, existuje. Zkusil jsem ho a je to humus, asi tak, jak bývalo nealkoholické pivo před lety, jmenovalo se to vtipně Pito. Třeba se jednou nealkoholického vína dočkám. Já ho piju, protože mi chutná, nechci bejt prdlej. Naopak, bejt prdlej mi vadí a taky je to lemtací limit, protože když lemtám moc, jsem prdlej moc a pak je mi blbě. Kdyby bylo dobré nealko víno, mohl bych lemtat do aleluja a druhý den bych byl fit.
Když jsem pak jel domů, zaznamenal jsem dvě drobná motorkářská setkání. Motorkáři se zdraví. Dokonce mám škuby zdravit motorkáře, když jedu autem. Nedělám to, protože by si mysleli, že jsme magor. Ale škuby mám. Potěšilo mě, že mě pozdravil instruktor autoškoly. Seděl za svým žáčkem, ten měl samozřejmě oči navrch hlavy, a instruktor mi mávnul. Pak jsem jel dál a proti mě motorka, tak jsem mávnul a on mi nemávnul, tak jsem si řekl, aha, to bude nějakej kokot a on to byl policajt.
Ale nic z toho neodvozujte, nestalo se mi to poprvé, že bych omylem mávnul na policajta, a někdy dokonce oni sami jako první pozdraví.

PSÍ PŘÍHODY: Co všechno pejsek dovede provést
Následující příhoda se nestala mně. Mohla se stát. Tak si ji přečtěte, protože by se mohla stát i vám.
Rodina jela na výlet autem. Měli sebou psa, velkého, statného, hlídacího. Auto měli velké, drahé až luxusní. Takto dojeli z Prahy do Jihlavy, kde shledáno,že je málo benzínu. Zastavili tedy u pumpy, natankovali a šli platit. Klíče nechali uvnitř, dokonce v zapalování. Kdo by se odvážil vlézt do auta střeženého psem velkým, statným hlídacím? Nikdo.
Jenže pes, velký, statný, hlídací, sotva odešli, začal po autě rajtovat a poskakovat a jak tak rajtoval a poskakoval zamáčkl ťuplík na dveřích a zamknul zevnitř. Rodina se vrátila, zjistila co se stalo. Nejdřív to byl humor, jenže pak se ukázalo, že to humor není, že auto fakt nejde odemknout a ani místní šikulové si nevěděli rady.
Mobilem povolána z Prahy dcera. Přijela, přivezla náhradní klíče (z Prahy hodina cesty). Přišlo se na další zradu. Auto bylo tak konstruováno, že dveře nešly otevřít, pokud byly klíče v zámku. Nějaký počítač to řídil a nelíbila se mu myšlenka dvou klíčů v jednom systému.
Došlo na chirurgickou operaci, tedy na rozbití okna. Jenže kterého? Zkoumána okna a ortel vynesen nad tím nejmenším, vzadu, tvaru trojúhelníkového. Jenže pak se ukázalo (opakuji už potřetí), že to trojúhelníkové okno nese na sobě kýsi kód a je nějak špeciální a stojí osm tisíc, kdežto boční, mnohem větší, patnáct set. Za správné ceny neručím, za pravdivost historky taky ne, ale líbí se mi a zde ji máte.