|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Zásada tří
Žádnou politickou stranu by nevolil – skoro, zaokrouhleně, jeden občan z pěti. Důvod? Znechucení, nedůvěra v politiky a politiku. Politikům to musí připadat strašně nespravedlivé, že na důsledky Grossovy aféry doplatily všechny strany. Ba dokonce víc ty, které v tom byly jaksi nevinně, Občanským demokratům, kterým opravdu není nic do financování bytu předsedy jejich konkurenta, a lidovcům, hlavním bojovníkům za čistotu a spravedlnost. Že zase o něco propadli sociální demokraté se čekalo, a také komunisté přišli o jedno procento.
Z toho je zřejmé, že občan nechce a nebude zkoumat něčí viny a neviny lékárnickými vážkami, nebude posuzovat správnost závěrů nočního zasedání toho či onoho grémia. Na politiku hledí z takového povzdálí, že pořádně nerozeznává ani barvy dresu. Jen podle náznaku pohybů pozná, zdali se hraje dobře nebo špatně a zdá se, že nyní se občanstvo přiklání k tomu druhému náhledu. Grossova aféra trvala tři měsíce. Byla podobna sněti, který zachvátil celý organismus, a organismus – a odpovědnost mají sociální demokraté – neměl odvahu k samočištění chirurgickou cestou. Jiná není. Takže příště, až se zase odněkud vyloupne nějaký ten mrtvý Maďar nebo chudobný strýc, lhůta pro operaci je tak maximálně tři dny. Tři týdny je moc a tři měsíce neúnosně mnoho. Pokud by se naše politické špičky v tomto smyslu poučily, měla by Grossova aféra pozitivní, totiž výchovný efekt.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s čištěním ulice
Město se stará o čistotu veřejných prostor, všechna čest. Například park na Mrázovce
nikdy nevypadal tak dobře, jako v poslední době. Teď tady budou čistit ulice. Těšíme
se? Ne. Bojíme se.
Důvod je prostý.
Všude jsou teď cedule "zákaz zastavení" s pod-cedulí, že se tu bude čistit ulice -
v pondělí 23. května. Což znamená: občané, koukejte si ty vaše auťáky někam odklidit,
jinak vám je v pondělí odtáhneme a budete platit jak mourovatí.
Občané budou koukat na ceduli. V první fázi jsou zděšeni, ano, v pondělí musíme dát
to auto pryč, v pondělí ne, to už bude pozdě, v neděli večer. Jenže oko si na cedule
zvykne. To bude až v pondělí, dneska je středa, je dost času. Pak bude čtvrtek, pořád
dost času, dokonce v sobotu je ještě několik habadějů času. No a v neděli se pojede na
vejlet a pak se na to zapomene a ráno, vida, auto je pryč, kdepak asi je, no samozřejmě
na odstavném parkovišti v Jinonicích.
Přesně tak se to stalo při loňském čištění Ljubě, jeli jsme tam spolu, však jsem o
tom tady na Psu vyprávěl.
Zatím jsme ve fázi bání. Musíme to auto dát pryč. Jenže je Středa. Dost času. Do
pondělka daleko.
A cedule se vesele cedulí podél chodníku a říkají: však vy si na nás zvyknete,
přestanete nás vnímat. Na shledanou v Jinonicích!
|
PSÍ PŘÍHODY: Dobře zašitý kocour
Kočka a pes, to je skoro pohádková dvojice. Nebo trojice? I takové případy nastávají.
Nepříliš často.
Kočky a kocouři před psy prchají a to je důvod, proč se za nimi psi honí. "Nesmíte se
chovat jako kořist," to je poučka, kterou mají afričtí průvodci pro turisty z Evropy, když
jim radí, jak se zachovat, kdyby takhle čirou náhodou a z čista jasna potkali za barákem
lva. Kočka je taky tak trochu lev.
Některý kočkolev je pěkně mazaný. Jako ten, kterého jsem onehdy viděl na staré
Mrázovce. Vracel jsem se s Bartem a Iris z procházky. Oba pejskové běželi přede mnou po
cestě. Podíval jsem se stranou - a v trávě, snad dva, nejvíc tři metry od cesty, ležel v
trávě veliký zrzavý kocour. Díval se mi do očí.
Práskneš mě těm dvěma šmejdům?
Neprásknu, nejsem práskačka, ujistil jsme ho.
Kocour se ani nehnul. Byl jsem zvědavý, jestli si ho ti moji dva lovci všimnou.
Přitom Bart má čich udivujícím způsobem jemný, dokázal vyčuchat Darinu pana Suchého možná
na půl kilometru daleko, kolik aromatických molekul k němu mohlo na tu vzdálenost doletět?
A kolik molekul pachu ze sebe vyloučil chudák zalehnutý kocour?
Ne,nezradil jsem ho. Bart ani Iris se nedozvědí, jak blízko kořisti prošli. Nechci
práskat kocoura, ale byl bych hňup, kdybych práskal sebe.