RODINA A PŘÁTELÉ: Krupobití, jaké nemá pamětníka
Bylo to pořádné krupobití, to, co se strhlo v pondělí.Největší? Mimoděk se upínáme ke všelijakým "nej", abychom dodali pomíjivému dnu na významu.
Mohl bych si namlouvat, že jsem krupobití zavinil já,protože jsem jel do IDIFu (Institut digitální fotografie) nejen na motorce, ale i v tričku na motorce (a byl bych jel i v džínech, kdybych si zavčas neřekl, bacha, Neffe, nepřeháněj). Byl jsem už v IDIFu, když začalo pršet a pak padla první kroupa a ostatek je dobře známý.
V IDIFu je dvůr a nad vchodem je stříška z drátoskla. Ta dostala zatěžkávací zkoušku. Stál jsme pod ní a pozoroval ty přívaly nebeského ledu, jak se valí na střechy automobilů.Tohle nemůže jejich plech vydržet, napadlo mě. Můj přítel Robert Barclay Rameš měl (možná ještě má) auto značky Alfa Romeo a toho jednou chytlo krupobití a od té doby byla jak pomeranč. Buď se Alfy dělají z mizerného plechu, nebo to jeho krupobití bylo horší, než to pondělní!

Mně připadalo to krupobití obrovské a byl jsem nadšený, že vidím něco rekordního. Povídám panu vrátnému, který přihlížel se mnou, že mi to připadá jako největší krupobití, jaké jsem kdy zažil.
"Nejhustší to možná je, ale viděl jsem větší kroupy," odpověděl. Zkazil mi radost, ale jen trochu. Měl pravdu, někdy bývají kroupy jak kedlubna veliké.
Zvláště pak v okamžicích, kdy dole pod mrakem jede Robert Barclay Rameš ve své alfě.

PSÍ PŘÍHODY: Čeho je třeba se bát
Bart se nebojí ničeho. Říká se, že je to jedna z hlavních vlastností rotvajlerů. A Iris? S jejími bázněmi je to podivné. Důkazem budiž pondělní příhoda, ano, příhoda z pondělního krupobití.

Jak známo, přišlo brzy odpoledne. Ljuba byla právě s Iris venku, když začalo pršet. Stačily doběhnout k auto a schovaly se. Déšť houstnul a začaly padat kroupy. Když to Ljuba viděla, zastavila pod stromem, aby tu krupobití přečkala. To ještě myslela, že to bude normální krupobití, sem tam nějaká ta krupka. Ježe ona to byla průtrž mračen a kroupy padaly, jako když se sype uhlí do sklepa.
V autě byl slyšet nepředstavitelný rachot. Kroupy třískaly do střechy a Ljuba se bála, že má po autíčku. Nemá žádného pancéřovaného mercedesa, má nissana micru, decentní dámské automobilítko. Do toho vítr, ten pajtloval strojem, který jim poskytoval víc než chabý kryt, div ho nevyvrátil.
A Iris během toho božího dopuštění?
Spokojeně podřimovala, občas zívla.
Krupobití ustalo, přestalo pršet, vítr si lehnul.
Načež někde u Nelahozevse lehce zahřmělo, byl to takový atmosférický pšouk spíš než hrom.
A Iris vylítla, strčila paní čumák do klína a rozklepala se: jjjá ssse bbojjíííím!