RODINA A PŘÁTELÉ: Vedro na výletě
Máme za sebou víkend plný pekelného vedra. Strávili jsme ho s Ljubou a Iris na výletě - částečně na kolech, částečně v obytném budu v kempu v Jižních Čechách. Událo se několik drobných, leč pamětihodných příhod.
První příhoda, to byla etuda na téma "hodný strýček". Hodný strýček, to jsem já.
Seděli jsme s Ljubou u našeho busu, plný komfort, lednička a v něm bílé vínko (výborné francouzské za stovku z Carrefouru), čerstvě posekaná louka (jiná příhoda, ještě se k ní někdy vrátím) a opodál - hřiště, na něm houpačky a u houpaček chlapeček a holčička. Oba kvíleli, že chtějí zhoupnout. Rodiče v nedoslechu, takže po nějaké chvíli jsem vstal a posadil chlapečka do houpačky, rozhoupal a holčička kvílela ještě víc, že chce taky, takže jsem i ji posadil do houpačky a rozhoupal.
"Eště, eště, eště víc!" jásal chlapeček.
Rozhoupal jsem ho a pak i holčičku. Jenže ta se bála.
"Ne tak moc!" volala. Přibrzdil jsem ji.
"Pepa se houpá víc než já!" kvílela holčička.
Přibrzdil jsem i Pepu.
"Houpej! Houpej víc!" namítal Pepa. Nedbal jsem.
Musel jsem ale zachovávat křehkou politickou rovnováhu, jak je u nás zvykem. To chlapečka rozhněvalo.
"Houpej, houpej víc! Houpej víc, nebo tě nakopu do prdele!

PSÍ PŘÍHODY: S Irdou na výletě
Obytný bus není moc prostorný, přinejmenším ten náš není prostorný. Na výletech v něm bydlíme se psem, s Iris. To je hodný pes, Iriska, má svoje mouchy,jako každý, ale dají se vydržet.
Některé poněkud s obtížemi.
Jedna její zvláštnost: vždycky vezme roha, když se vracíme domů. To není jen případ z Jižních Čech, to se stává pravidelně kdykoli a kdekoli, procházkou po staré Mrázovce počínaje a Dívčími Hrady konče.
To by ale tolik nevadilo. Horší je, že při tom posledním zdrhnutí vždycky najde ten největší zdroj smradu a do něho vletí. Tentokrát to naštěstí nebyla hromada hnoje, ale takový rybník bahňák, ten taky umí svoje. Irda bahňáky miluje. Na břehu žije mnoho zvířat a ona si občas usmyslí,že je vydoluje. Hrabe jak ondatra, historie nezaznamenala, že by někdy něco vyhrabala - ale to je jedno, není důležité zvítězit, důležité je účastnit se, není důležité vyhrabat, důležité je hrabat.
Předmětem jejího zájmu jsou i žáby. Pokud ovšem jsou vidět a skákají, jako onehdy u lesního rybníčku v Brdech, kde jsme taky bylina kolech.
Ale v této souvislosti se musím zmínit o zajímavých žábách, které vůbec nebyly vidět a nekvákaly, spíš to znělo jako kratičké houknutí lodní sirény. Byl to velmi silný, zdálo by se kovový zvuk, takové hú, hú, zcela nežabího charakteru.
Iris tomu vůbec nevěnovala pozornost, nerozhlížela se, dělala, že nic neslyší.
Zvláštní to jev.