 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pondělí 25.4. 2005,
|
- Ve Vatikánu proběhla inaugurace papeže Benedikta XVI.
- Širší vedení ČSSD schválilo naprostou většinou Paroubkovu vládu
- Poslanec Filip říká, že KSČM by vládu podpořila - za majetková přiznání
- Gross chce "chladnokrevně" vést stranu k úspěchu v parlamentních volbách
- Paroubek znovu nevyloučil spolupráci sociální demokracie s komunisty
- Majitelé domů chtějí ve Štrasburku žalovat stát o stovky milionů korun
- Evropské státy by podle KSČM neměly být v Severoatlantické alianci
- Počasí v Praze: sobota slunečná, neděle pod mrakem, oteplilo se
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Občan a prezident
Už někdejší prezident Havel měl problémy s tím, co říká jako prezident a co říká
jako soukromá osoba. Václav Klaus v tom má jasno.ˇŘíká co chce a má na to právo, neboť je
občan Klaus. Když ho za to někdo kritizuje, urazil prezidenta republiky a s ním i
Svatováclavskou korunu a praotce Čecha a všechny občany žijící, již nežijící a ještě
nežijící. Je to drzé zneužívání důstojnosti úřadu. Jako prezident nemá co Klaus
masírovat veřejné mínění. Má vykonávat své ústavní povinnosti a mezi ně nepatří udílení
rad, jak se mají občané stavět k té či oné mezinárodní smlouvě. Jako občan má
právo diskutovat o čem uzná za vhodné a zaujímat libovolné stanovisko. Jestliže pokládá
za užitečné spolčit se s marginálním irským extremistou, který osciluje mezi pravicí a
levicí a udělá všechno proto, aby mohl naházet na Evropskou unii špínu, je to právo
občana Klause. Od prezidenta Klause by to bylo na pováženou a však taky
občan Klaus veřejně prohlásil, že svoji knížku o ústavě vydal coby soukromník,
občan. Jeho útoky na evropské poslance, jeho dopisy, jeho pokřiky na předsedu parlamentu
jsou z tohoto pohledu zcela nemístné. Nelze střídat dvě masky, prezidentovu a občanovu,
jak pana Klause napadne. Měl by se v této kauze rozhodnout, jakou roli chce hrát, zdali
prezidentskou nebo občanskou, a té se důsledně držet.
RODINA A PŘÁTELÉ: Smutné vyvrcholení výletu
V sobotu jsme byli v Průhonicích na výletě. Trochu jsme zabloudili a snažili jsme se
dostat do parku zadem. Tam jsme našli něco smutného. Na konci obce, kde končí betonová
ohrada lesácké školky, ležel v příkopě mrtvý pes. Ljuba myslí, že je to gordonsetr, já si
ho moc nevšímal, snažil jsem se, aby se Iris kolem něho nemotala.
Když jsme se vrátili, mysleli jsme na to, komu asi patří. Třeba ho jeho majitelé shání, vylepují papírky po lucernách, obvolávají útulky. Kdo ví, jak se tam do toho příkopu dostal - je to daleko od silnice. Možná ho trefil nějaký vrah zvířat, toho vždycky potěší, když může zhasnout nějaký život. Třeba se vychloubá, jak skolil toulavého psa, který "štval zvěř" - nevím, nejsem Vinnetou, abych to vystopoval.
Večer Ljuba obvolávala strážníky a policii v Průhonicích. Nakonec se jí podařilo dosáhnout toho, že po telefonu sepsali protokol a snad tam v pondělí někoho pošlou. Tělo se musí odstranit a snad se podaří čtečkou získat informace z čipu anebo aspoň ze známky odvodit identitu majitele. Jsou to smutné konce výletu a jednoho psího života.PSÍ PŘÍHODY: Pořádkůdbalá dáma
Iris dbá pořádků, Bart nepořádků. Jak to vypadá v praxi? Jdeme ráno na procházku, já,
Bart a Iris. Jdeme vyhlídkovou cestou Mrázovka. Tato cesta je pěší zóna, kam
je milostivě povolen vjezd automobilů, pod podmínkou, že pojedou pomalu a že budou mít
rozumný důvod. K hotelu Mövenpick jezdí popeláři, to je rozumné. Jezdí sem auto s prádlem,
to je rozumné. Občas sem jeden taxík nebo soukromé auto pro nějakého hosta. I to je
rozumné.
Jdeme tedy a najednou - slyším, že přijíždí auto. Pomalu, ohleduplně. Bart se klidí na trávník. Iris kráčí středem cesty. Volám na ni, přivolávám, nakonec si pro ni musím dojít, drapnout ji za obojek a odvést.
Jenže ona má v podstatě pravdu. Jdeme po pěší zóně? Jdeme. Máme coby chodci přednost? Máme. Má se auto vyhnout nebo přizpůsobit se?
To je otázka. Záleží na tom, jakých pořádků je Iris dbalá a jakých pořádků je dbalý řidič. Iris zastává zásadu absolutní psí přednosti.
Je zajímavé, že mimo zónu, když jdeme po ulici, chodí po chodníku a jakmile zabrousí na vozovku, stačí na ni křiknout a okamžitě se vrací. Nemám žádné stížnosti.
Ostatně, ani na pěší zóně nemám stížnosti. A kdyby měl stížnosti řidič, pošlu ho za Iris. Ona mu to vysvětlí, klidně, mírně a když bude nutno, třeba mu nádavkem olízne nos.